Někteří možná znáte dřívější ruský název města Alma Ata. Též toto město bývalo hlavním městem Kazašské sovětské socialistické republiky až do roku 1991. V tomto roce zánikem Sovětského svazu a vytvořením samostatné Republiky Kazachstán se město v roce 1993 přejmenovává na Almaty, což je kazašské jméno, a v roce 1997 přestává být hlavním městem. Stále si však drží prvenství, jakožto nejlidnatější město této středoasijské republiky.
Město se rozkládá v podhůří pohoří Ťan-šanu a v kazaštině znamená Hory duchů. Toto pohoří se táhne od západu na východ a je šestým nejvyšším pohořím světa. Díky tomuto pohoří si město užívá osobité a hlavně mírné klimatické podmínky. Na druhou stranu se nachází Almaty v tektonicky aktivní oblasti. Silná zemětřesení město značně poničila již dvakrát. Konkrétně v letech 1887 a 1911.
Metro v Alma Atě
To byl také hlavní důvod Moskvy a vedení SSSR, proč se v Alma Atě za dob socialismu nebudovalo metro. První podmínku, a to že město musí mít více jak jeden milión obyvatel, hravě se svými téměř dvěma milióny lidí splňuje. Ale uvolňující se poměry v Sovětském svazu způsobily, že Alma Ata začala v roce 1988 budovat svou podzemní dráhu. Výstavba trvala poměrně dlouho, ale Kazaši to stihli do konce čtvrt století a v roce 2011 otevřeli svou první, a zatím jedinou, trasu metra. Provozovaný úsek má délku přes 11 kilometrů a je na něm 9 stanic. Ve výstavbě jsou další dvě stanice a v plánu je ještě prodloužení o další dvě stanice. Tím však smělé plány nekončí. Naplánovány jsou další dvě trasy.
Městská doprava
Po městě samotném se lze pohybovat i tramvajemi, jezdí i ty z bývalého ČSSR, trolejbusy, autobusy, maršrutkami i vozidly taxi. Takže klasická postsovětská nabídka městské hromadné dopravy. Navíc tu je snad jen oslí doprava. Nevyzkoušel jsem ji, ale nalezl jsem parkoviště pro osly. Kdo ví, jestli to však nebylo poněkud zdvořilé označení hloupých řidičů.
Co ve městě Almaty navštívit?
Město samotné neskýtá mnoho zajímavých turistických cílů. Neměli byste však vynechat návštěvu Chrámu Nanebevstoupení Páně, který je umístěn v nádherném parku – oáze klidu ve východní části města přiléhajícího ke Gogolově ulici. Chrám patří Ruské pravoslavné církvi a probíhají v něm pravidelné bohoslužby. Interiér je vybaven nádhernými ikonostasy, které byly vyrobeny v Moskvě a Kyjevě. Chrám vybudovali na počátku 20. století a za dob SSSR v něm církevní obřady neprobíhaly, ale naštěstí v něm bylo umístěno muzeum, výstavní a koncertní síň. Jedná se o důležitou památku, což dokládá i její vyobrazení na kazašské pětistovce.
K chrámovému parku těsně přiléhá Park Dvaceti osmi gardistů-panfilovců, který byl založený v 70. letech 19. století. S přilehlými budovami je památkou historie, architektury a krajinářského umění. Park měl mnoho jmen, ale současné jméno pochází z roku 1942 na počest hrdinských činů 28 příslušníků 1075. pluku 316. divize, kteří se vyznamenali při obraně Moskvy během druhé světové války. Ivan Vasiljevič Panfilov byl sovětský generálmajor, hrdina Sovětského svazu, který padl v roce 1941.
Hora Kok Tobe
Cestovatelská hodnota města Almaty je však v jeho okolí. Pokud chcete mít krásný výhled na město, pobavit se a užít si svěží vzduch (Almaty je kvůli horám sužováno smogem), vyjeďte si lanovkou na Kok Tobe. Hory se zvedají do výšky jižně od města a Kok Tobe je tedy nutné hledat na jihu města. Metrem dojedete do stanice Alatau, kde vystoupíte u krásného moderního hotelu Kazachstán. Tam se příště určitě ubytuji, aspoň jsem si to slíbil.
Spodní stanice kabinkové lanové dráhy Kok Tobe se nachází hned vedle Paláce Republiky. Lanovkou se nahoru dostanete pohodlně a rychle. Však její délka nečiní ani 1,5 kilometru. Nahoře se můžete kochat pohledem na Almaty, jak už jsem zmínil. A když budete mít štěstí, které potkalo mě, přežene se nad městem bouře, kterou z vrchu bezpečně uvidíte. Na vrchu samotném se nachází mnoho pouťových atrakcí, ale jsou tam i sokolníci s ukázkou svých dravých ptáků. Sokolnictví má v tomto regionu silnou tradici. Na sokolníky navazuje i malá zoologická zahrada.
Pokud by vás přepadl hlad či žízeň, nemusíte si obávat, neboť zde naleznete mnoho možností, jak se občerstvit. Od klasických rychlých občerstvení; nejsou tu však nadnárodní podniky, až po klasické kazašské restaurace v jurtách. Musím potvrdit, že když venku zuří pravá středoasijská bouřka, chutná rožněné maso (hovězí, jehněčí, koňské i velbloudí) výtečně. Za nemalý peníz si můžete dopřát i velkého panáka velbloudího mléka či kumys. A když se bouřka přežene, občerstveni se opět můžete kochat krásou tohoto místa. Na vrchu se tyčí i vysoká televizní věž.
Já jsem však odvážný a rozhodl jsem se pro sjezd na bobech. Je tu instalovaná poměrně dlouhá bobová dráha a její jízdu s výhledem na město jsem si dosyta užil.
Sportovně-rekreační komplex Medeu
Dalším místem, které vám doporučuji, je Medeu. Sportovně-rekreační komplex nacházející se jihovýchodním směrem od Almaty. Komplex už je poměrně vzdálen od města. Třebaže sem jezdí občas i městský autobus, doporučuji si pronajmout taxi. Hlavním lákadlem je nezastřešený zimní stadión, který se nachází v nadmořské výšce 1691 metr. Nachází se na něm rychlobruslařská dráha a uvnitř ní je hřiště pro bandy – míčový hokej na ledě. Třikrát se zde uskutečnilo Mistrovství Evropy v krasobruslení, a to v letech 1974 a 1984 (ženy) a v roce 1988 (víceboj mužů).
Nad stadiónem se nachází přehrada, která ho chrání před sesuvy půdy. Zajímavé je, že kluziště je děláno z čisté horské vody a na stadiónu je tak velmi kvalitní led, na kterém se získávají rekordy, a to dost i možná díky řidšímu horskému vzduchu. Kazachstán chtěl tento stadión využít při zimních olympijských hrách, které proběhnou příští rok, ale pořadatelství nezískal.
Z Medeu se můžete kabinovou lanovkou přepravit do malebného lyžařského střediska Šymbulak, které aspirovalo na pořádání ZOH v roce 2018. Nakonec však Kazachstán nabídku na pořádání her nepodal.
Zailijský Alatau
Celé okolí má nádherný horský charakter, který vybízí k túrám či jen lehkým procházkám. Tato část pohoří Ťan-šan se nazývá Zailijský Alatau. Jedná se o nejsevernější okrajové pohoří zmíněného Ťan-šanu. Severní svahy, které se nacházejí nad Almaty, mají mírný sklon. Při velmi velkém štěstí byste mohli zahlédnout celkem plachého, zato však vzácného irbise – levharta sněžného.
Takže rozhodně doporučuji návštěvu Medeu, které je pojmenováno po dřívějším vlastníkovi údolí Medeu Pusurmanova, který zde založil kumysové lázně, pojmout jako celodenní výlet.
Na závěr pár praktických rad
Kazašsky se učit nemusíte, bez problému se domluvíte rusky, s mladší generací i anglicky. Ve městě je plno příležitostí k ubytování ve všech cenových relacích, a tak je to i se stravováním. V Kazachstánu se platidlo nazývá kazašské tenge (základ slova je pro ruské děngy) a směníte ho všude za eura, dolary, rubly bez problémů. Za jednu českou korunu získáte asi 20 tenge. V létě je ve městě poněkud vedro, ale horský vzduch město lehce ochlazuje. Zimy ve městě nejsou třeskuté, většinou je kolem nuly.
Kazachstán je za normálních okolností již pár let bezvízovou zemí pro Čechy, ale v době koronaviru je vyžadováno vízum, a to prozatím do konce roku 2021.
Do Almaty je nejlepší se dostat letecky. Před koronavirem existovaly přímé lety z Prahy, které operovaly České aerolinie, ale v současné době a stavu ČSA netuším, zda se do této destinace náš národní dopravce ještě někdy podívá.
Přečtěte si také o Gruzii, bráně do orientu.