Opět vás pozvu do mého oblíbeného koutu světa, kterým je oblast Karibiku, konkrétně Malé Antily. Tento perlový náhrdelník táhnoucí se od Portorika k břehům Jižní Ameriky je naprosto famózní. Zajímavostí pro mne bylo zjištění, že ostrovy jsou natolik rozdílné ve své podobnosti, nebo snad možná jsou si podobní ve své rozdílností. Při své první cestě do Karibiku jsem si nemyslel, jak moc mě tyto malé ostrůvky uchvátí a vezmou za cestovatelské srdce. Říkal jsem si ostrov jako ostrov, ale to jsem se opravdu šeredně mýlil a vlastně jsem těmto svébytným ostrůvkům křivdil.
Ostrov Anguilla
Již jsem vám představil notnou dávku ostrůvků z tohoto perlového náhrdelníku, ale některé perly mám ještě v zásobě. Dnes tedy došlo na britský ostrov Anguilla, který naleznete v severní části souostroví Malé Antily. Ostrov leží asi 200 kilometrů na východ od nejmenšího ostrova Velkých Antil – Portorika. A je pomyslnou třetí perlou náhrdelníku hned po Amerických a Britských Panenských ostrovech.
Proč název Úhoř?
Samotný ostrov vyčnívá v náhrdelníku Malých Antil tím, že není sopečného původu, jako většina ostrovů. Anguilla je korálového a vápencového původu a je tedy velmi plochá a navíc k tomu i suchá. Tato informace je v rozporu s názvem příspěvku. Když se jedná o suchý ostrov, na kterém neexistují žádné řeky či významnější potoky a je obdařen několika málo rybníky, vzniklých průsakem spodní vody, kde se tedy vyskytují úhoři? Jak známo, úhoř je ryba, která ke svému životu potřebuje sladkou i slanou vodu. Ve sladké vodě stráví většinu života, ale třít se táhnou do pověstného Sargasového moře, které je součástí Atlantského oceánu. Zajímavostí je, že toto moře, které se nachází asi 1000 kilometrů severně od Anguilly poblíž Bermud, je velice slané a téměř bez života. Přežívají tu pouze řasy rodu Sargassum, které daly moři jméno. Asi proto si sem úhoři našli cestu. Jenže název ostrova je odvozen od jeho podlouhlého štíhlého tvaru. Jméno tomuto vyprahlému ostrovu dal Kryštof Kolumbus v roce 1493. Třebaže se jedná o britský ostrov, španělské jméno, významem úhoř, mu již zůstalo.
Ostrov Anguilla patří mezi Závětrné ostrovy
Ostrov se nachází ve skupině Závětrných ostrovů, a to znamená, že je málokdy sužován hurikány. Přesto se náhlé tropické bouře Anguille nevyhýbají a i některé hurikány se nad ostrov zatoulají. A to hlavně v druhé polovině roku. Značně škody napáchal hurikán Luis v roce 1995 a následně i hurikán Lenny, který způsobil vydatné záplavy. Výška spadlé vody dosahovala místy až šesti metrů.
Ostrov patří od 17. století pod Britskou korunu
Ostrov je od poloviny 17. století v rukou Britské koruny a toto stále platí, ačkoliv je Anguilla na seznamu nesamosprávných zemí výboru pro dekolonizaci OSN. Vytvoření tohoto seznamu vedlo k tomu, že v roce 1982 Anguilla přijala svou první ústavu, která byla doplněna o osm let později. Anguilla má vnitřní samosprávu se statusem britského zámořského území. Spojené království je tedy zodpovědné za mezinárodní vztahy a obranu ostrova. Zajímavostí je, že na tomto britském ostrově se nenacházejí žádné vojenské posádky či ozbrojené síly Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Anguilla má námořní policii se 30 zaměstnanci, kteří mají k vykonávání svých povinností k dispozici jeden malý rychlý člun. Na pořádek dohlíží na ostrově anguillská policie. Ostrov je naprosto bezpečným místem a ke kriminálním činům zde takřka nedochází.
V roce 1825 přešla Anguilla pod správu nedalekého britského ostrova Svatý Kryštof a zůstala pod touto správou až do roku 1882, kdy se proti vůli ostrovanů vytvořila federace Svatý Kryštof – Nevis – Anguilla. Tím, že byla správa v Basseterre na Svatém Kryštofovi, způsobila Anguille hospodářskou stagnaci, kterou obyvatelé ostrova nelibě nesli. Rozpory se prohloubily v polovině 20. století.
V roce 1967 se stala Anguilla přidruženým státem v této federaci a byla jí poskytnuta plná vnitřní autonomie. To však již obyvatelům Anguilly nestačilo a na konci května roku 1967 vypukla Anguillská revoluce, která začala vypuzením policie Svatého Kryštofa z ostrova. Anguillané nechtěli přerušit svazek s Britskou korunou a neměli tendenci k vyhlášení samostatnosti, jako to udělal v roce 1983 Svatý Kryštof a Nevis. Alespoň takto se teď revoluce vysvětluje. Zajímavostí však je, že Spojené království vojensky zakročilo až ve chvíli, kdy se Anguilla prohlásila republikou. V březnu 1969 se na ostrově vylodilo 300 britských vojáků a po dvou letech byla obnovena britská správa nad ostrovem. Oficiálně bylo povoleno Anguille odtržení od Svatého Kryštofa až v roce 1980, kdy se již začala připravovat nezávislost Svatého Kryštofu a Nevisu.
Nutno podotknout, že však normalizace po anguillsku přinesla ostrovu prosperitu a politickou stabilitu. Takže hlavním ekonomickým tahounem ostrova je cestovní ruch, který je podpořený offshorovými podniky, které mají oficiální sídlo právě zde. V současnosti zde nenaleznete žádné známky touhy po samostatnosti a zrušení statusu britského zámořského území.
Přepychové rezorty na pobřeží
Ostrov je typickým drahým letoviskem Karibiku. Nacházejí se zde přepychové luxusní rezorty, které udělají vše pro maximální spokojenost platícího zákazníka. Celý jihozápad ostrova je takovými typy ubytování poset. K rezortům vždy patří soukromá pláž s plným servisem v podobě slunečníků, lehátek, donášek koktejlů, uhrabávání jemného bílého písku a půjčoven sportovních potřeb. Samozřejmě všechen servis je řádně a dostatečně zaplacen. Z tohoto důvodu na ostrově nenaleznete zástupy turistů, které by bloumaly po ostrově nalehko s jedním batohem. Anguilla si potrpí na movité návštěvníky, převážně ze Spojených států amerických.
Anguilla je ochotná přivítat jednodenní návštěvníky, kteří sem připlouvají z nedalekého Svatého Martina. V tomto případě je ostražitost imigračních orgánů Anguilly nižší a bez problému vám návštěvu ostrova na pár hodin povolí. Pokud byste však chtěli zůstat déle, připravte se na korektní avšak důkladný pohovor. Anguilla kromě prvotřídních rezortů s přepychovými plážemi nemá co nabídnout. Pamětihodností je tu pomálu a i hlavní město, které je pojmenováno The Valley (Údolí), není poznamenáno stopou urbanismu. Je to shluk budov náhodně rozesetých podél hlavní silnice ostrova. Naleznete tu správní budovy, poštu a několik obchodů.
Informace k cestě na Anguillu na závěr...
Podél hlavní silnice naleznete řadu restaurací, kde se můžete najíst za odpovídající ceny. Restaurace v hotelových komplexech jsou podle mého názoru předražené. Takže pořádného lahodného humra pořídíte kdekoliv, jen je rozdíl v ceně. Přece jenom je rozdíl, zda za humra zaplatíte 50 východokaribských dolarů nebo 200 dolarů amerických.
Na ostrově neexistuje veřejná hromadná doprava. Buď si na cesty po ostrově najměte taxi, nebo si vypůjčte auto v některé z autopůjčoven. Na Anguille se logicky jezdí vlevo. Pokud budete ubytovaní v některém z plážových hotelů, nemusíte vůbec nic řešit, neboť každý hotel má flotilu svých taxi vozů.
Vstupní branou na ostrov je malé mezinárodní letiště, další branou je přístav Blowing Point, kam směřují denně trajekty z francouzské části Svatého Martina. Oficiální měnou je východokaribský dolar, ale běžně se tu udávají ceny v amerických dolarech, někde doplněny přepočtem na východokaribské dolary. Úředním i dorozumívacím jazykem je angličtina. Nejvhodnější dobou k návštěvě Anguilly je přelom roku (prosinec – březen). To je hlavní sezóna, ale ceny jsou vysoké po celý rok.
A pokud byste přemýšleli, kde nechat své auto, před odletem z pražského letiště, vyzkoušejte třeba naše parkoviště - Parkování R7 :)