Šalomounovy ostrovy a bitva o Guadalcanal

Země Pacifiku se obecně dělí na tři oblasti: Melanésie, Mikronésie a Polynésie. V této zemi se setkáte s Melanésany, kteří jsou velmi tmavé pleti, mají široký nos, tmavé oči a vlnité vlasy. Do Melanésie se kromě Šalomounových ostrovů řadí i Papua Nová Guinea, Vanuatu, Nová Kaledonie (ta je stále pod správou Francie) a Fidži. Tudíž Guadalcanal je třeba na mapě hledat v jihozápadním koutě Pacifiku.

Bitva o Guadalcanal byla jednou z nejdůležitějších

Guadalcanal má pro mne jistý nádech exotiky a tajemství. V dětství jsem slyšel, jak byla náročná bitva o Guadalcanal, představoval jsem si nějakou vzdálenou zemi. Vůbec jsem netušil, že se jedná o ostrov. Spojoval jsem si to spíš s průlivem – kanálem. Ale má dětská fantazie a intuice nebyla tak daleko od pravdy, neboť se jednalo i o námořní bitvu. 

Bojovalo se půl roku a proti sobě stály armády Spojených států amerických a Japonska. Tato bitva se pokládá za jednu z nejdůležitějších, které proběhly během druhé světové války v Tichomoří. Bojovalo se na moři, ve vzduchu i na souši. Bitva samotná byla krutá a výsledek nejistý. Armády se přetahovaly o strategický ostrov až do doby, kdy Američané získali převahu a Japonci se po půl roce z ostrova stáhli.

Pověst Šalomounových ostrovů

Šalomounovy ostrovy mezi cestovateli nemají příliš dobrou pověst, v této chvíli však nezaslouženě. Od roku 1998 do roku 2003 vládly na Guadalcanalu nepokoje, které hrozily přerůst v občanskou válku. Vláda neměla konflikt pod kontrolou. Pomocí mezinárodního zásahu pod vedením Australanů se konflikt podařilo zažehnat. Tudíž se naštěstí nekonala Bitva o Guadalcanal II.

Guadalcanal jsem navštívil v roce 2011 a s klidným svědomím píšu, že se jedná o bezpečnou zemi z pohledu ozbrojených konfliktů. Měl jsem tak možnost prohlédnout si místa, kde zuřily boje mezi Američany a Japonci. Nutno podotknout, že turismus není na ostrovech moc rozšířený. Přesto existují na Guadalcanalu dva památníky. Jeden je připomíná hrdinství a ztráty Američanů a druhý pamatuje na Japonce.

Americký pomník na ostrově Guadalcanal

Americký pomník je postaven nad hlavním městem Honiarou a je monumentální. Zdobí ho vlajky Šalomonových ostrovů i Spojených států amerických. Je upraven, což není na Guadalcanalu zrovna standardem. 

Pokud tam zavítáte a já vám to vřele doporučuji, můžete na informačních tabulích sledovat vývoj bitvy od začátku po konec. Koneckonců, pokud nejste příznivci válečné turistiky, přesto k památníku zavítejte, neboť je odtamtud krásný výhled na hlavní město, přístav a moře. Silnice je vyasfaltovaná až k bráně, neboť kolem památníků vede jedna z hlavních cest ostrova.

Japonský památní na Guadalcanalu

Japonský památník se vyznačuje skromností. Cestu k němu budete poměrně komplikovaně hledat. Nachází se na západním okraji Honiary v džungli. Cesta k němu není řádně značená, proto je dobré se zeptat místních. Pietní místo zdobí tři nízké mohyly doplněné pamětními deskami a vrak válečného vozidla.

Muzeum bitvy pod širým nebem

Ještě existuje doporučované muzeum pod širým nebem, které se nachází v severozápadním cípu ostrova. Nadšenec posbíral po ostrově vše, co tam bojující armády zanechaly a shromáždil to na jednom místě. 

Expozice je zpoplatněná, třebaže všude v informacích naleznete údaj, že se vstupné neplatí. Ale když se tam po špatné cestě konečně dostanete a naleznete muzeum, rádi vysoké vstupné zaplatíte.

Malárie

Další překážkou v cestování může být výskyt malárie, proto doporučuji k návštěvě suché období, které je od května do října. Proti malárii zatím neexistuje očkování a doporučená profylaxe každému nevyhovuje. Na ostrově jsem pobýval týden a profylaxi jsem nedoporučoval. Na noc jsem spal pod moskytiérou, navečer jsem používal repelent proti moskytům a nosil jsem světlé oblečení.

Ve městě Honiara

Guadalcanal není však jen historickým místem, kde by na vás číhala válečná historie na každém kroku. Spíše se musíte po historii pídit. Honiara trpí klasickým syndromem hlavního města ostrovních států s rozvíjející se ekonomikou. Město obklopují chatrče a ve městě můžete potkat lidi, jejichž existence se vám může zdát podezřelá. Jedná se převážně o obyvatele z jiných ostrovů, kteří hledají v hlavním městě lepší živobytí.

Přesto jsem se nesetkal během mého pobytu s obtěžováním či nevraživostí. Spíš mi přišlo, že jsem jim lhostejný. Průvodci doporučují se vyhnout východní části, kde se nachází přístav a trh. Za tmy bych si tam netroufl, ale ve dne jsem se tam cítil bezpečně. Nikdo mě neohrožoval. Přesto je vhodné být ostražitý a nezavdávat pocit bohatého hloupého turisty.

Honiara je podlouhlé město situované v ose východ – západ a de facto ho tvoří dvě souběžné ulice. Ve městě najdete pár možností se ubytovat, jsou tu luxusní hotely (tuším dva), pár hotelů střední kategorie a další možnosti ubytování. Nejedná se o batůžkářskou destinaci, to upřesňuji. Rovněž nedoporučuji spát ve stanu či jen tak volně v přírodě. Nedaleko Honiary západním směrem jsou poměrně pěkné pláže na severní straně ostrova. Jižní část je hůře dostupná, chybí dopravní infrastruktura. Jenže pokud se chcete na pláži zastavit a vykoupat se, vždy se objeví majitel a vyžaduje poplatek za použití pláže. Tam je možnost se domluvit a postavit stan.

Jak se dostat na Guadalcanal?

Na Guadalcanalu se nachází mezinárodní letiště, které je od hlavního města vzdáleno 8 km východním směrem. Sem se tedy dostanete letecky, ale má to drobnou nevýhodu. Přímé lety z Evropy, Asie či Ameriky neexistují. Musíte přestupovat v Austrálii (Brisbane), popřípadě na některém ze sousedních ostrovních států: Fidži, Papua Nová Guinea či Vanuatu. Tudíž pro Čecha se jeví nejlepší spojení přes Soul a Fidži či Brisbane s Korean Air, nebo přes některé evropské a asijské letiště do Austrálie.

Čím na Guadalcanalu platí?

Na ostrově se platí dolarem Šalomounových ostrovů, který normálně mimo zemi neseženete. Doporučuji se vybavit k cestě na Guadalcanal australskými či americkými dolary, které v hlavním městě směníte v bance. Jen pozor, nevyměňují bankovky, které jsou popsané. Nejraději mají nové krásné bankovky. Jejich peníze jsou poměrně pěkné, čímž se vyznačuje mnoho měn Tichomoří.

Vstupní formality

Vstupní procedura není nikterak náročná. V letadle vyplníte pasovou průvodku a na jejím základě vám zdarma udělí návštěvnické povolení až na 3 měsíce formou razítka do pasu. 

Doufám, že jsem vás inspiroval k návštěvě země, která je cestovateli neprávem opomíjená. Jen je asi třeba, abyste s cestováním již nějakou zkušenost měli, není to země pro začínající cestovatele.

Přečtěte si také o ostrově Palau, který najdete v Tichém oceánu - Palau, luxusní dovolená za rozumnou cenu.