Digitální nomád Petr jak skloubit cestování a práci

Petře, proč by měli lidé cestovat?

Naučí je to spoustě věcí, které stojí za to se naučit a normálně by se k nim neměli jak dostat. Jakmile člověk vyskočí z toho stereotypu, na který je zvyklý doma, začne přemýšlet o nových věcech. Stejně tak poznává nová místa, učí se historii a je to hodně jiné, než když si o tom jen přečte.

Pamatuješ si svou první cestu do zahraničí?

Nepamatuji, první cesta byla asi tak v jednom roce, když jeli rodiče pracovně do Afghanistánu :-) Když bych ale vzal svou první samostatnou cestu, tak to bylo na střední škole, když jsme vyrazili za kamarádem na vlastní pěst do Řecka. Potřebovali jsme se dostat na Krétu, a už tehdy jsme vyzkoušeli nějaké triky, jak jet levněji. Letenka na Krétu byla drahá, nízkonákladoví dopravci neexistovali, takže jsme letěli do Atén a na Krétu dojeli trajektem, což vycházelo výrazně lépe. Kamarád tam studoval na Erasmu, bydleli jsme u něj a bylo to příjemné - rovnou jsme se dostali do komunity lidí, kteří tam jsou dlouho a znají to tam. Rovnou jsme se podívali do míst, kam bychom se jako turisti sami nikdy nepodívali.

Jak a proč jsi s cestováním začal?  Co tě na tom baví nejvíc?

Baví mě poznávat svět. Navíc myslím, že když už si člověk dělá na nějakou zemi názor, měl by ji nejdřív navštívit. Bez toho neví, o čem mluví.

Dokážeš spočítat, kde všude už jsi byl? 

Nedokážu, asi to budu muset zahrnout do nějaké aplikace :-) Třeba loni jsme byli v 16 nových zemích.

To je slušné číslo. Cestuješ průběžně celý rok?

Loňský rok byl hodně jiný než letošní. Cestovali jsme každý měsíc někam, někdy jen na víkend, takže jsme letěli třeba do Norska. Měli jsme i hodně krátkou cestu kolem světa za cca 20 až 30 dní. Letos jsem už třetí měsíc v kuse pryč jako digitální nomád. Jsme pořád na cestě, plán je na pět měsíců. Pak se vracíme do Prahy, ale plánujeme ještě dva měsíce někde po Evropě.

Která z dosud navštívených zemí se ti líbila nejvíc?

Hodně se mi líbí v Asii, teď jsem zrovna v Hanoji ve Vietnamu. Mám rád Thajsko, líbila se mi Kambodža a strašně se mi líbí Írán. To je země, kterou spousta lidí odsuzuje, a přitom je to jedna z nejpřátelštějších zemí, kterou jsem navštívil. Mám na ni samé krásné vzpomínky. Byli jsme tam jen týden a určitě bych se tam ještě chtěl vrátit, protože má co nabídnout a jsou tam skvělí lidé.

Je nějaký stát, který bys naopak nedoporučil?

Nechci úplně nedoporučovat, každý má jiný vkus, a co nevyhovuje mně, může vyhovovat ostatním. Mně osobně se ale nelíbí USA. Má krásnou přírodu, kterou stojí za to vidět, ale nesedí mi americká kultura, výrazně blíž mám k Asii. Ale někdo jiný to může mít samozřejmě úplně obráceně.

Máš za sebou i nepříjemnou vzpomínku na některou z cest?

Člověk se je snaží vytěsnit :-) Není to žádná nepříjemná věc, ale byli jsme hodně zklamaní z Havaje, kde jsme si špatně nastavili očekávání a mysleli jsme, že to bude trochu exotika. Je tam sice nádherná příroda, ale je to prostě Amerika. Jinak něco vyloženě nepříjemného jako přepadení jsem nezažil. Třeba před měsícem jsme se vybourali na motorce v Thajsku, kdy nám někdo vjel do cesty. Byli jsme odření, ale s tím člověk tak nějak počítá. Rozhodně to není tak, že bych se kvůli tomu bál sednout na motorku :-)

Jaký je na druhou stranu tvůj nejpříjemnější cestovatelský zážitek?

Určitě Írán, kde jsou senzační lidé. Nevěděl jsem, co čekat, a bylo to dobře. Je lepší nic moc neočekávat a pak být příjemně překvapený. Nejsou tam moc zvyklí na turisty, s jinde klasickým nabízením a snahou někoho obrat jsme se téměř nesetkali. Největší zážitek byl s taxikářem v Teheránu. Po odvozu naší party řekl, že nechce zaplatit, ale že by mu bylo ctí, kdyby nás mohl pozvat na oběd. Druhý den jsme obědvali s jeho rodinou, což jsme skutečně nečekali a nikdy jsem nezažil nic podobného. Jediné nebezpečí v Íránu tak je, že vás někdo pořád někam zve, chce si povídat a můžete se snadno přecpat :-)

Hodně lidí si určitě plete Írán a Irák, možná proto očekávají nebezpečí.

I mně se to ještě občas plete, přestože jsem tam byl, ale ta země je hodně jiná ve srovnání s okolními státy. Jsou to Peršané a jsou na to hodně hrdí, i když mají režim podobný, jako byl náš komunismus. Když je člověk u nich doma a baví se s nimi, tak se chovají a mluví jinak než na ulici. Třeba holky musí mít venku šátek na hlavě, ale doma ho nemají a vadí jim, takže na ulici ho mají spíš, aby se neřeklo.

Proč ses vydal na cestu digitálního nomáda, který pracuje takříkajíc z pláže?

Práce webového designéra mi to umožňuje, mám rád cestování a není to tak složité, jak to možná vypadá. Postupně jsem si nastavil procesy s klienty, abychom se nemuseli vídat. Spousta lidí si myslí, že jedou na dovolenou a tam budou pracovat, ale tak to není. Člověk musí jet výrazně na déle, aby něco udělal, a zůstat na delší dobu na jednom místě. Nedá se moc pracovat, když se každé tři dny člověk někam přesouvá a něco objevuje. Musí zakotvit na jednom místě, sem tam vyjede na výlet. Přijde mi to jako fajn alternativa, než sedět někde v Praze, kde té práci nakonec věnuji víc času, než bych chtěl. Takhle jsem i efektivnější.

Hodně lidí si určitě myslí, že by se nemohli třeba u moře soustředit. Lze pracovat produktivně?

Je to o dostatečné disciplíně. Když jede člověk na 10, 14 dní a řekne si, že u toho bude pracovat, tak si ani neodpočine a ani nic moc neudělá. Při delším období to jde. Hodně tomu pomáhají různá coworkingová centra, která jsou všude po světě. Je tam super komunita a člověk si připadá víc jako v práci. Když vidí všechny ostatní dělat, tak ho to taky donutí. 

Potkáváš hodně Čechů?

Skoro všude. Projeli jsme např. Thajsko od jihu na sever a všude jsme někoho potkali. Většinou je to náhoda. Třeba jen napíšu na Facebook, kde právě jsem, a zjistím, že je tam zrovna i kamarád, tak zajdeme na pivo. Nebo jsem napsal tip, kde se dá sehnat v Chiang Mai levně pitná voda a hned se někdo ozval, "hele, my jsme tady taky, zajdeme někam". Sociální sítě jsou v tomhle směru hodně užitečné. Teď jsme třeba v Hanoji a už mám na zítra domluvené pivo s Čechem, který tady dlouhodobě žije. V coworkingových centrech platí to samé, spousta Čechů a Slováků byla třeba na Koh Lanta. 

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?

Obvykle vstanu a jdu do coworkingu, pokud na místě nějaký je, případně kavárny. Během dopoledne se snažím vyřídit emaily, což je super, protože mi na ně nikdo rychle neodpoví, v ČR tou dobou všichni spí. Pak dělám něco z pracovního plánu, zajdu někam na oběd, třeba na polévku za 20-30 korun. Pracuji přibližně do 14 hodin. Podle toho, kde jsem, pak vyrazíme třeba někam na motorce na výlet. Někdy je to obráceně - jedeme ráno a k práci sednu až odpoledne. Nedělám každý den 8 hodin, protože té práce je tolik, aby mi to stačilo na nějakých 5 až 6 hodin. V Asii je levněji, takže mi to vystačí i na živobytí. 

Na kolik vyjde v Asii jídlo?

Ceny jsou výrazně nižší než u nás, hlavně pokud se člověk nebojí jíst v místních podnicích, které vypadají jinak než klasické české hospody. Většinou se nají za 30 až 50 korun, v lepším podniku třeba za stovku. Spíš záleží, na co chce člověk zajít. Třeba pivo je někde dražší, jinde levnější. Thajsko má vysoké daně, takže se za něj dá utratit i hodně peněz, naopak ve Vietnamu je levnější než u nás.

Jaké bylo nejkurióznější jídlo, které jsi zatím ve světě ochutnal?

V Číně jsme jedli smažené škorpióny, což zní asi zajímavě, ale třeba chuťově to bylo o ničem. Podobné to bylo s prasečími kůžemi s kostí. Nemohli jsme se dohodnout, co si dáme, ukázali na obrázek a realita pak vypadala trochu jinak :-) 

Potřebuje digitální nomád speciální výbavu? Co si bereš vždy s sebou?

Mám s sebou Macbook a beru i tablet, bez kterého bych se ale většinou obešel. Používám ho většinou jen v letadle, když chci psát a nemusím kvůli tomu vytahovat notebook. Samozřejmě nechybí telefon, ve kterém používám hlavně Google mapy. Zjistil jsem, že je to nepostradatelná věc - člověk se s ní neztratí. Když někam přijedeme, udělám si v mapě hvězdičku, kde bydlíme, a pak můžu bloudit, kde chci a přitom vždy dokážu najít cestu zpátky.

Používáš i další mobilní aplikace?

Spousty. Google mapy vítězí, protože je používám i tehdy, když hledám restauraci nebo kavárnu, která dělá konkrétní pokrm (zatímco v ČR je meníčko s pěti různými jídly, v Asii má každý podnik jedno jídlo třeba na pět způsobů). Pracovně používám pro komunikaci Trello a Slack, z cestovatelských hodně letenkovou aplikaci TripIt. Jak se hodně přesouváme a máme víc letenek, je potřeba mít vše na jednom místě. Když dorazí letenka na email, pošlu ji do aplikace a ta pak posílá notifikace, kdy mi to letí. Mimo to využívám např. Airbnb, HotelQuickly nebo Booking pro ubytování.

Jak si hlídáš na cestách zdraví, abys byl v kondici?

Snažím se každý den cvičit. Teď zrovna se učím delší dobu stojku, kdy si dám ráno 3 x 3 minuty ve stojce na výdrž. Co se týče jídla, v Asii se dá jíst dobře skoro všude na ulici. Samozřejmě se pokud možno vyhýbám smaženým věcem, které jsou tady časté, ale třeba polévky jsou fakt velké a jedna vystačí jako celé jídlo.

Kdyby se někdo chtěl vydat podobnou cestou, na co by si při tomhle způsobu života měl dát pozor?

Určitě by měl být disciplinovaný i doma a neměl by vyjíždět bez přípravy. Nejde vyjet jen tak na tři měsíce, když je člověk zvyklý sedět neustále s lidmi v kanceláři. Měl by si zkusit být nejdřív třeba měsíc sám doma a přitom s nikým netelefonovat, maximálně přes Skype. Pokud to půjde, může vyrazit.

Ty máš hodně rád i "zálohy", že?

Je důležité být jištěný na víc místech, mít alespoň dva pasy a víc platebních karet. Často čtu na sociálních sítích, jak lidé ztratili kartu nebo ji zablokovala banka a žádnou jinou nemají. To se stalo nedávno kamarádovi, který vybíral z bankomatu. Čtecí zařízení kartu oskenovalo a banka ji po zneužití zablokovala. Já jich mám možná až moc, ale jistota je jistota. U pasů platí to samé, když nebudu mít náhradní, musím si někde na ambasádě zařídit rezervní a vrátit se do ČR, nemůžu dál pokračovat v cestě.

Kde ty sám, jakožto propagátor levného cestování, hledáš nejlevnější letenky?

Na mnoha místech, hodně mám rád vyhledávač AZair, který hledá výhodné letenky hlavně po Evropě a blízkém okolí a nedávno zařadil i jihovýchodní Asii. Používám taky Matrix od Google a sleduji samozřejmě i různé weby a blogy, asi padesátku, které se zabývají hledáním levných letenek. Všechna data pak agreguji na jedno místo, kde se jimi můžu probírat. Je na to dokonce i nová česká aplikace Nejrychlejší letenky, která sbírá zprávy z českých webů s tímhle zaměřením a posílá notifikace při novinkách.

Kdybys mohl vypíchnout nejdůležitější trik, jak cestovat levně, který by to byl?

Nejdůležitější je nebát se. Lidi platí zbytečně víc za to, že se bojí jet někam sami. Místo toho jedou s cestovkou a vyjde je všechno dráž. Nebo si na místě mohou půjčit motorku, ale raději platí víc za nějaký trip místní cestovní agentury, která ho odveze tam i zpátky. S jídlem je to stejné. Člověk může jít do malého levnějšího podniku, ale myslí si, že nebude tak dobrý jako velká restaurace. 

Na co se tě lidé nejčastěji na kurzech, které vedeš, ptají?

Třeba kde jsem byl, ale to je spíš ze slušnosti :-) Hodně se ptají i jak se někam dostat a často neví, jakou očekávat cenu, co je dobrá cena letenky.

A co je dobrá cena? Jaký je tvůj největší kauf s letenkou? :-)

Mám jich víc, byl jsem např. za 1 Kč v Bulharsku, když ještě fungovali SkyEurope. Povedená byla i Indie za 5 tisíc a Havaj za 4,5 tisíce, což bylo nejvzdálenější místo, kam jsme se za takové peníze dostali. To byl mimochodem i můj nejdelší let vůbec, celá cesta trvala nějakých 24 hodin včetně přestupu. 

Prozradíš na závěr, jaký je tvůj největší a zatím nesplněný cestovatelský sen?

Chtěl bych se podívat na severní pól a ještě jsem nebyl v Jižní Americe, kterou plánujeme projet celou nejpozději do dvou let :-)