Dnes vás zvu do jednoho hlavního města, které se nachází na Balkánském poloostrově. Překvapilo mě, kolik reakcí vyvolalo mé rozhodnutí navštívit hlavního město Rumunska. I v současné době se setkávám s předsudky vůči této zemi, která je více než 10 let součástí Evropské unie i Severoatlantické aliance. A to že Rumunsko není v schengenském prostoru, přičítám spíše politickým záležitostem, než samotné přípravě Rumunska na vstup. Snad se mi podaří některé předsudky zlomit a možná vás i přesvědčit, že návštěva Bukureště není od věci.
Na letišti v Bukurešti
Do Bukurešti jsem přicestoval letecky z Prahy a připravenost na vstup do Schengenu je vidět již na samotném letišti Henri Coandă - Otopeni. Poctivě si stoupám do fronty na odbavení k bráně, která je označená zelenou led diodou, a u které je napsáno pro občany EU. Tím, že jsem přiletěl přímou linkou z Prahy, je jasné, že všichni z letadla stojí stejnou frontu. Příště si to namířím k bráně, která je označená nápisem „Všechny pasy“.
A po kom je vlastně toto mezinárodní letiště pojmenováno? Henri Maria Coandă byl rumunský vynálezce, který žil na přelomu 19. a 20. století (zemřel v roce 1972) a postavil první tryskový letadlový model a do historie aerodynamiky se zapsal efektem, který je po něm pojmenovaný.
Letiště je poměrné rušné a oproti Praze má i jinou možnost, jak se odtud do města dostat. Vedle služeb MHD – autobusů nebo přistavených vozů TAXI, můžete dojet do města pohodlně příjemnými vlakovými soupravami z krásné moderní konečné stanice, která se nachází přímo před příletovou halou. Železnice spojila mezinárodní letiště s centrem města v roce 2020 a v centru města jste asi za půl hodiny. Po dálničním přivaděči z letiště se prohánějí auta a sám si bourám první předsudek, že zde budou jezdit pouze vozy značky Dacia či Oltcit. Před příletovou halou je zastávka autobusů číslo 780 a 783, což jsou linky, které v krátkých intervalech spojují letiště s městem. Jízda trvá asi 45 minut, pokud neuvíznete v zácpě a možnost výstupu je na mnoha zastávkách po celé Bukurešti. Jízdenku si můžete koupit i u řidiče. V drtivé většině pochodíte nejen s rumunštinou, ale i s angličtinou a němčinou.
Místní architektura
Dopravnímu ruchu se nedivím, přeci jenom je Bukurešť největším městem Rumunské republiky. Hlavním městem se stala až v roce 1862, třebaže její historie sahá do 15. století. Avšak gotické, renesanční, či barokní skvosty v Bukurešti nehledejte. Bukurešť má zajímavou architektonickou stopu ve stylu klasicistním, secesním i v duchu socialistického realismu. Ne nadarmo se jí říká Malá Paříž. Je pravdou, že za dob socialismu se mnoho cenných architektonických skvostů poroučelo k zemi, ale ty co zbyly, jsou nádherně a citlivě zrekonstruované. Vůbec se nepozastavíte nad tím, že Bukurešť je jedním z nejvíce a nejrychleji se rozvíjejících měst Evropy. I to je důvod k návštěvě.
Rozvoj města však byl překotný i za dob socialismu (socialistická ústava byla vyhlášená v roce 1965), ale je charakterizovaný panelovou zástavbou. Rumunský socialistický diktátor Nicolae Ceauşescu využil i přírodní katastrofu, která v roce 1977 město postihla. Jednalo se o zemětřesení, a na základě toho, nechal diktátor strhnout k zemi celou jednu čtvrť, včetně nemocnice, archívu, kláštera i řady továren. Na místě nechal vystavět novou moderní socialistickou čtvrť s názvem Občanské centrum.
Palác Parlamentu
Jakmile jsem se dostal do Bukurešti, má první cesta vedla k Paláci Parlamentu. Je to monumentální budova, po Pentagonu druhá největší svého druhu. Stavěla se v letech 1984 – 1989 na popud komunistického vůdce, ale ten se dostavby nedožil, neboť byl na sklonku roku 1989 popraven. Dlužno podotknout, že do dnešních dnů není palác dokončen. Je tu postaveno na 1100 místností, ale využití pro ně není. V budově sídlí obě komory rumunského parlamentu, několik muzeí a galérie. Stojím na Bulevardul Unirii, asi tak v jeho třetině, a s ohromením hledím západním směrem. Na vlastní oči vidím monumentalitu výše popsané stavby. Naštěstí je dobře přístupná, neboť je obklopená hlavními širokými třídami, tudíž je možné k ní přijet autobusem, tramvají i metrem. (To jezdí v Bukurešti od roku 1979, v současnosti na čtyřech trasách.) Nejlépe je vystoupit na zastávce Piaţa Unirii (Unijní trh), který je přeťat zmíněným Unijním bulvárem.
Na Bulevardul Unirii se nachází řada kašen a fontán, které zpříjemňují a zkrášlují centrum města. Jedna z kašen nese pro nás známé jméno. Jmenuje se Fontána Vláda Tepeše. Možná vám toto jméno nic neříká, ale anglický spisovatel Bram Stoker zaručil tomuto transylvánskému knížeti nesmrtelnost svým románem Drákula.
Bukurešťské kostely
Opouštím Piaţa Unirii a vydávám se na sever do centra města po Bulevardul Ion Constantin Brătianu. Pozoruhodné je, že míjím mnoho kostelů, které období socialismu přečkaly. Zřejmě bylo zapotřebí jejich zrestaurování, neboť vypadají pěkně a udržovaně. Zaujme mě Kostel Nového svatého Jana (Biserica Ortodoxă "Sf. Ioan Nou"), který byl v roce 1986 přesunut o 23 metrů na nové místo. Podoba s mosteckým kostelem tu tedy je. Třebaže tento svatostánek je mnohem menší. Dalším kostelem, u kterého se zastavuji, je kostel Baratia (Bratrský/Mnišský), který přečkal dobu socialismu bez přesunu, ale řada souvisejících objektů (např. farnost) byla zbořená.
Nemocnice Colţea
Kroky mě dovedly k zajímavé krásné budově. Na štítku se dočítám, že se jedná o Spitalul Colţea (Nemocnice Colţea). Na počátku 18. století byla tato nemocnice otevřená jako první nemocnice v Bukurešti. Sídlí zde i nejstarší lékařská fakulta ve městě. Nemocnice byla součástí kláštera Colţea, ze kterého do dnešních dnů zůstal klášterní kostel.
Národní divadlo a nultý kilometr demokracie
Bukurešť není pouze vládním a církevním městem, daří se tu v hojné míře i kultuře. Nedaleko nemocnice, téměř přes třídu, se nachází zajímavá budova Národního divadla. Pozoruhodné je, že se zde nachází nultý kilometr demokracie. Kilometr 0 demokracie je symbolický památník umístěný před Národním divadlem na Univerzitním náměstí, které označuje oblast, kde Rumuni svrhli komunistický diktátorský režim vedený Nicolae Ceauşescem prostřednictvím krvavé revoluce v prosinci 1989. Po roce 1989 se Univerzitní náměstí stalo místem, kde se hájily demokratické a národní hodnoty, kdykoli byly v ohrožení.
Arcul de Triumf
Z dalších památek je potřeba zmínit Arcul de Triumf (Vítězný oblouk), který byl vztyčen v Bukurešti podle pařížského vzoru v roce 1935. Za svůj krátký víkendový pobyt jsem však nezvládl oblouk navštívit, alespoň jsem si pořídil fotografii z projíždějícího autobusu. Bukurešť není rozlehlé město, rozkládá se asi na polovině Prahy. Přesto je Bukurešť lidnatější.
Praktické informace na cestu do Bukurešti...
Po Bukurešti se vyplatí pohybovat systémem městské hromadné dopravy, ale pozor. Povrchová doprava a podpovrchové metro jsou dva rozdílné podniky. Naštěstí lze již zakoupit společnou jízdenku pro kombinaci těchto dopravních prostředků. Ale jak jsem psal výše, nemůžete se zbavit dojmu přeplněnosti jednotlivých spojů. Přesto jsem se nesetkal s nějakou nepříjemností v podobě slovního útoku, či nějakého zločinu (myslím tím kapesní krádeže). I to je jeden z předsudků, který o Rumunsku panuje. Kriminalita dle statistik je tu nižší, včetně těžkých zločinů, než v ostatních evropských hlavních městech. V Bukurešti se můžete svézt autobusy, trolejbusy, tramvajemi i tzv. lehkým metrem.
V Rumunsku se domluvíte anglicky i německy, zvláště s mladší populací. Služby jsou v Bukurešti na standardní evropské úrovni, a to jak v ubytování, tak v gastronomii. V Rumunsku se platí leiemi, které lze směnit i v České republice. A jak jsem psal v úvodu, nejpohodlnější cesta do Bukurešti vede přes letiště. Určitě jsem v Bukurešti nebyl naposledy, neboť toto město mi neukázalo ještě všechen svůj turistický potenciál.
Přečtěte si také o hlavním městě sousedního Maďarska - Budapešti, městu horkých pramenů na Dunaji.