Eurovíkend v Gibraltaru

Z posledního kopce sjíždím do pohraničního města La Línea de la Concepción a Skála mi na chvíli mizí z dohledu. Proplétám se úzkými uličkami města, ale provoz tu není tak hustý, jak jsem se obával. Po okruhu se dostanu na pobřežní promenádu a před sebou už vidím nejen vyhlášenou skálu, ale i les mrakodrapů pod ní. Směrovky mě neomylně navigují směrem ke Gibraltaru.

Kde zaparkovat a jak překonat hranici?

Stísněnost britského zámořského území, které se rozkládá na více než šesti kilometrech čtverečních, mě donutí, abych auto zaparkoval na velkém parkovišti těsně u hraničního přechodu. A později zjišťuji, že to byla dobrá volba. Parkoviště je placené, ale fungují tu čisté a plně vybavené záchody. Nezbývá než zamknout auto a pěšky se vydat z jednoho království do druhého.

Gibraltar v nedávné minulosti byl součástí Evropské unie a jsem zvědavý, v jakém režimu funguje hraniční přechod dnes. Španělská výstupní kontrola zcela chybí a usměvavý gibraltarský pohraničník si prohlédne a zkontroluje pouze naše pasy. Razítko nemá, odkazuje mě na kolegy, kteří odbavují automobilisty. Gibraltarská celnice jako by ani nebyla a na výstupu z budovy je stánek s informacemi, kde dostanete mapu Gibraltaru, a to je vše.

Kousek od přechodu je zastávka autobusů, kde v pravidelném intervalu zastavují typicky červené britské autobusy, které převážejí turisty do centra města Gibraltar. Ono to zní sice divně, ale je to tak. Gibraltar vznikl jako dobře opevněná pevnost, ale v současné době se město přelilo přes hradby a každá volná plocha pod Skálou je velmi drahou stavební parcelou. Přesto se tu stále staví, a jak to bývá na podobných územích (Monako, Hongkong, Macao, …), když to nejde horizontálně, tak to jde vertikálně. Ale i ty nejvyšší mrakodrapy nesahají Skále ani po kotníky. A když to nejde už ani do výšky, zasype se kus Gibraltarského průlivu a vzniknou další stavební parcely. Takže v současnosti se dá napsat, že Gibraltar je městský stát. Název je shodný jak pro město, tak celé území.

Zánik turistické legendy

Mnoho turistů se snaží dostat do připravených autobusů, ale já v klidu přecházím ulici a na protější straně čekám na kyvadlový minibus, který mě zdarma převeze k dolní stanici lanovky. Nečekám ani 10 minut, a už nastupuji do příjemně klimatizovaného minibusu, se mnou jede dalších 6 lidí, takže se ani nemačkáme. Jedna z turistických atrakcí vzala loni za své. Silnice, která křižuje letištní dráhu, už není určená pro automobilový provoz. Ranvej už mohou přejít pouze chodci a přejet cyklisté. Přesto závora a semafor stále znemožní průchod, když přistává, či vzlétá letadlo. V roce 2023 vznikl pod ranvejí tunel, kterým je veškerá pozemní doprava vedena přímo k patě Skály a dále do britského území.

Na Skálu!

Samotná Skála, jak této ikoně britské državy místní láskyplně říkají, je vápencová s nejvyšším vrcholem ve výšce 426 metrů nad mořem. Tím, že vápenec je poměrně měkká hornina, mohli v dobách minulých obránci tohoto území provrtat skálu skrz na skrz. Takže v současnosti je možné nahlédnout do útrob skály nejen v jeskyni svatého Michala (St. Michael´s Cave), ale i v mnoha štolách a tunelech. Britové poměrně osvíceně vyhlásili Skálu za přírodní rezervaci a zpoplatnili vstup. 

Nejrychlejším způsobem, jak se dostat do výšin, je svezení se lanovkou. Nevýhodou je, že se chce svézt každý. Pokud si zakoupíte jízdenky předem na webové stránce, můžete ušetřit čas. Přesto se frontě nevyhnete. Kabinová lanovka se dvěma kabinami jezdí každých deset minut. Jelikož je pondělí a ještě před polednem, není fronta tak děsivá. Odpoledne už to bývá horší, proto je dobré, že jsem si přivstal. Za šest minut jsem nahoře. Horní stanice lanovky je na Signálním kopci ve výšce 387 metrů nad mořem. Ve stanici je restaurace, kiosek, toalety i prodejna suvenýrů. 

Ale než se dostanu ze stanice, vidím to, co mě sem lákalo. Volně se pohybující opice. Je to tak, není to žádná zoologická zahrada. Gibraltar je jediné místo v Evropě, kde volně žijí opice, jmenovitě se jedná o makaky magoty, nebo též magoty bezocasé. Všude jsem varován cedulemi a nápisy, že se jedná o divoká zvířata. Je přísný zákaz je krmit, třebaže je Gibraltařané sami přikrmují, aby se nevydali krást dolů do města, a samozřejmě je hladit. Mám k nim respekt, setkávám se třemi opicemi, ale naštěstí je polední vedro a opice jsou líné a nemají potřebu se mi hrabat v batohu, strhávat mi brýle či brát fotoaparát.

Výhledy z vrcholu jsou nádherné a malebné. Město samotné je jako na dlani, v Gibraltarské zátoce, které však Španělé říkají Algeciraská podle protilehlého španělského města Algeciras, je rušný lodní provoz, ať už se jedná o tankery přivážející ropu, nákladní lodě, které míří jak do španělského, tak gibraltarského přístavu, nebo jen trajekty, které spojují Evropu s nedalekou Afrikou, která je vidět ve vždy přítomném mořském oparu. 

Vstupenka do přírodní rezervace vás opravňuje v jeden den navštívit všechna lákadla Skály. Ať už se jedná o zmíněnou jeskyni svatého Michala, Windsor Bridge, zavěšený most mezi dvěma skalními výběžky, tunely ve skále, Maurský hrad či prosklenou vyhlídku Skywalk. Takže jeden den z eurovíkendu bez problému strávíte pouze zde. Kupodivu lanovka dolů je poloprázdná. Je to zřejmě tím, že mnoho turistů sejde z kopce po svých, nebo pojedou až posledními spoji lanovky večer.

Centrum Gibraltaru

Střed města Gibraltar je možné projít pěšky. Hlavní ulice (Main Street) je pěší zónou a spojuje Kasematské náměstí (Casemates Square) s Trafalgarským hřbitovem (Trafalgar Cemetary). Známá námořní bitva u Trafalgaru proslavila admirála Nelsona, který má sochu i zde v Gibraltaru. Britské námořnictvo v ní porazilo francouzsko-španělskou válečnou flotilu. Napoleon utržil porážku, Nelson zde padl, ale podle svědků se dozvěděl, že jeho flotila vyhrála. Na Hlavní ulici vedle turistických obchodů naleznete i gibraltarskou hlavní poštu. Projdu se celou ulicí, procházím jednou z bran opevnění, abych se dostal do nově vybudované maríny Ocean Village. Přecházím ze středověké pevnosti do moderní čtvrti. Odtud totiž vyrážejí lodě do Gibraltarské zátoky. 

Pozorování delfínů

V Gibraltarské zátoce totiž žije početná skupina delfínů. Delfín je od přírody chytré společenské zvíře a jednou z jeho dalších vlastností je zvídavost. Proto netrvá dlouho a hejna delfínů se přiblíží k lodi, aby si nás prohlédla. Naštěstí na lodi nás není tolik, takže setkání s delfíny můžu brát jako intimní zážitek. Je neskutečné, jak jsou krásní a rychlí. Dokonce bych se vsadil, že se i rádi předvádějí. Jejich skoky nejsou jen běžnými výskoky nad hladinu kvůli nádechu, ale ta akrobacie, kterou pozoruji, svědčí o hravosti a radosti ze života. Při pozorování delfínů se kochám i krásně Sluncem osvětlenou Skálou. 

Čím platit?

Hodina na moři rychle utekla a mě nezbývá, abych ještě nasával dál britskou atmosféru tohoto koutu Evropy. Pomáhají mi k tomu všudypřítomné červené autobusy, typicky britské červené poštovní schránky i telefonní budky. A samozřejmě při placení i britské libry. Pozor! Existuje a hojně se používá gibraltarská libra, která je na libru šterlinků pevně navázaná v kurzu 1:1. Ta však oproti britské platí jenom zde. V oběhu jsou nejen mince (pence a libra), ale také bankovky, které se od britských liší motivy. Mnoho obchodů a restaurací přijímá i platební karty a je tu možnost platit i eury. Někde mají kurs 1:1, což je pro majitelé eur velmi výhodné, někde mají nevýhodný kurz 1 libra je 1 a půl eura. Ceny odpovídají turistickému zájmu, takže levně tu není, ale o předražení se mluvit nedá. Dokonce poštovní služby tu jsou levnější než v sousedním Španělsku. Zpět na hranici jedu dvoupodlažním červeným autobusem s otevřenou střechou a těším se z pomalé vyhlídkové jízdy úzkými přeplněnými ulicemi. 

Rady na závěr

Na hranici jsou jen Španělé, kteří chtějí vidět fotku v pasu a bez problému mě pouštějí zpět do Evropské unie. Co napsat závěrem? Letenky na Gibraltar nejsou zrovna levné, proto se vyplatí letět do španělské Málagy a přijet do La Línea de la Concepción autem. Trvá to necelé dvě hodiny. Rozhodně se však nesnažte vjet do Gibraltaru. Je tam opravdu rušno, ulice jsou úzké a provoz velmi silný. Parkování v Gibraltaru je omezené a drahé. Totéž platí o ubytování. Sousední španělské město je v tomto ohledu výhodnější.

A na úplný závěr si dovolím malou téměř cestovatelskou kacířskou myšlenku. Jezdily by sem davy turistů, kdyby se jednalo o španělské území, jak o to Španělsko dlouhodobě usiluje? Není náhodou raritnost místa v tom, že se nejedná o španělské území? Nemám jednoznačnou odpověď, ale vím, že v současné podobě návštěva Gibraltaru je jednoznačně zážitkem.

Přečtěte si také o stále nedoceněném klenotu Andalusie, městě Antequera. Z Malagy je to sem jen něco málo přes padesát kilometrů...