Eurovíkend v německé Kostnici

Bodamské jezero

Bodamské jezero je třetím největším jezerem ve střední Evropě a k jeho vodám mají přístup tři státy: Německo, Rakousko a Švýcarsko. Hranice tedy prochází vodami jezera, ale zajímavostí je, že nikdy nebyla vytyčená či vyznačená. V dnešních dobách je to vlastně jedno, neboť všechny tři země jsou součástí Schengenského prostoru.

Jan Hus a Kostnice

Pro nás však toto město bylo, je a zřejmě i v budoucnosti bude spojeno se jménem Jana Husa, který sem na pozvání římského krále Zikmunda přicestoval na koncil. Koncil se sešel 5. listopadu 1414 a skončil až 22. dubna 1418. A právě římský král, později římský císař a český král, Zikmund svolal velký unijní koncil do Kostnice, neboť měl nutkavou potřebu uspořádat rozhádanou církev katolickou a ze tří papežů ustavit opět papeže jen jednoho. 

Příjezd do Kostnice

Do města vjíždím automobilem ze švýcarského města Kreuzlingen, které tvoří s německou Kostnicí jednu aglomeraci. Projíždím ucpanými ulicemi a uličkami a hledám místo, kde bych mohl volně zaparkovat. Po hodině se dostanu do centra Kostnice, abych zjistil, že volná parkovací místa nejsou. Naštěstí se v jednom parkovacím domě uvolnilo místo a já vjíždím do těsného vjezdu a světelná navigace mě vede k tomu jedinému uvolněnému parkovacímu místu ve třetím podlaží. U automatu zaplatím požadované parkovné a vrhám se do rušného města. Chodit po Kostnici pěšky je zřejmě nejlepší rozhodnutí. Třebaže tu žije asi 85 tisíc obyvatel, středověké centrum města je málo rozlehlé.

Husův dům v Kostnici

Prvním kroky směřují k železničnímu nádraží, tam se totiž nachází informační středisko. Dozvídám se nemilou věc, kterou jsem si mohl zjistit i před návštěvou tohoto města. Husův dům (Hus Haus) je každé pondělí zavřený. A já tu jsem právě v pondělí. To mě však neodradí od toho, abych se tam nezašel alespoň podívat. Husův dům se nachází téměř hned za branou Schnetztor v Husově ulici (Husenstraβe). Na domě je pamětní reliéf v češtině a muzeum je opravdu v pondělí zavřené. Pokud by však bylo otevřené, vstup je zdarma. Při vstupu vám zapůjčí audioprůvodce, mají tu tři jazykové mutace: němčinu, angličtinu a češtinu.

Husův kámen

Od Husova domu se vydávám k Husovu kameni. Cesta je poměrně dobře značená a vyvádí mě z historického středu města. Po necelém tři čtvrtě kilometru jsem u balvanu. Stojí na místě, kde vzplála hranice, na které byl přivázaný Jan Hus a po necelém roce i Jeroným Pražský, který přijel na koncil v utajení. Přesto byl jat, vězněn a taktéž popraven. Konec konců jedna z kolmých uliček na Husenstraβe se jmenuje Hieronymusgasse. Rozhlížím se po mohutné řece Rýnu, ale nikde ji nevidím. A to mě ve škole učili, že Mistr byl upálen na břehu Rýna a následně vody zmíněné řeky pohltily Mistrův popel. Na místě se dozvídám, že ve středověku tekl Rýn jinudy, než teče v současnosti. Pomník je od současného toku řeky vzdálen asi půl kilometru.

Budova Koncilu v Kostnici a přístaviště

Proti proudu času se vracím od Husova kamene do uliček středověké Kostnice. Táhne mě to k Bodamskému jezeru, kde se nachází budova Koncilu (Konzil). Než však zajdu dovnitř, jdu se podívat na břeh jezera. Nachází se tu velké přístaviště výletních parníků, které brázdí vody jezera. Kostnice má lodní spojení s dalšími německými městy, např. Friedrichshafen, či Meersburg, tak i s městy na švýcarském břehu, např. se sousedním Kreuzlingenem, a lze se dostat lodí i do rakouského Bregenzu.

Na konci levé hráze, která vymezuje přístav, se nachází velká otočná socha Imperia. Sochu tajně v roce 1993 vztyčil Peter Lenk, německý kontroverzní sochař, který žije u Bodamského jezera. Socha odkazuje na Kostnický koncil a je zhotovená z betonu. Její výška je úctyhodných 9 metrů a prý váží 18 tun. Jak jsem již napsal, socha stojí na podstavci, který se jednou za tři minuty otočí o 360 °.

Pozoruji lodní ruch na jezeře, ale zvědavost mě táhne do Koncilu. A nakonec vlastně správně, neboť je už čas oběda a v Koncilu je v současnosti slušná restaurace. Na zahrádce s výhledem na jezero není ani jedno volné místo, beru tedy zavděk místem uvnitř, kde je naprosto prázdno. Číšník je u mne ihned s nabízeným jídelním lístkem a já zkoumám, co si mám dát k obědu. Po očku však sleduji výmalbu lokálu, která se však vztahuje hlavně k lodím na jezeře.

Kostnická katedrála

Po obědě se vydávám na prohlídku historické Kostnice, neboť Koncil, třebaže je světoznámý, není jedinou památkou tohoto německého města. Zatoulám se uličkami až ke Kostnické katedrále, kterou můžete znát i pod jménem Münsterská. Nachází se na Münsterském náměstí (Münsterplatz). Jedná se o biskupskou katedrálu (velechrám), trojlodní gotickou baziliku se západním chórem, kryptou a dvěma podzemními kaplemi. U vchodu je označeno místo měděnou destičkou v dlažbě, kde stál obžalovaný Jan Hus, podle legendy. Katedrála je zasvěcená Panně Marii. Interiér stojí za návštěvu.

Kostel svatého Štěpána

Po prohlídce katedrály zamířím k další kostelní věži, která upoutá mou pozornost. Věž patří kostelu svatého Štěpána, který je taktéž trojlodní bazilikou s boční věží. Tento kostel se považuje za nejstarší církevní základ ve městě. Uvnitř kostela mě zaujaly impozantní barokní varhany a zajímavá barevná kombinace interiéru.

Procházet se ulicemi Starého Města (Altstadt) je pozoruhodné a příjemné...

Vánek od jezera příjemně ochlazuje letní ulice Kostnice, které nejsou tak rozpálené, jak by člověk očekával. Celé město vybízí k posezení a letnímu zastavení v podobě mnoha restauračních zahrádek, kde čas plyne opravdu pomalu a líně.

Pokud budete chůzí městem znaveni a nebudete chtít spočinout na některé zmíněné zahrádce, doporučuji vrátit se k jezeru a zamířit od Koncilu na sever do Městské zahrady (Stadtgarten). Zde můžete spočinout na jedné z mnoha laviček a záleží jen na vás, zda budete chtít sedět ve stínu pod stromy, nebo zda se uvelebíte na sluníčku s výhledem na jezero. Nachází se tu i dětské hřiště, které s radostí vaši potomci využijí. Pokud byste se chtěli i vy oddat hře, nabízejí tu venkovní šachy. Ti, kteří prahnou po umění, tak tu pár uměleckých kousků též naleznou. Zahrada je to opravdu pěkná a z vyhlídkového místa je krásný pohled na modrobílou hladinu jezera i na budovu Koncilu. Je to masivní kamenná tříposchoďová budova s valbovou střechou. V roce 1388 byla postavená jako skladiště pro cestující a místní obchodníky, a tomuto účelu sloužila více než půl tisíciletí. Významná je však tím, že se tu v době Kostnického koncilu v roce 1417 konalo konkláve pro volbu papeže Martina V., čímž se ukončilo papežské schizma.

Tipy na cestu do Kostnice závěrem...

Kostnice je typické turistické město a tomu přizpůsobte i svou návštěvu. Určitě přijeďte v jakýkoliv den vyjma pondělí. Pokud nehovoříte německy, nic se neděje, domluvíte se tu anglicky, francouzsky a ojediněle i česky či slovensky. Ačkoliv se jedná o hojně navštěvované turistické místo, ceny v obchodech a v restauracích nejsou nikterak nadsazené. Platí se tu samozřejmě eurem, ale platební karty jsou široce přijímané. Domnívám se, že nejlepší příjezd do města je připlutí po jezeře, bohužel osobně si to vyzkouším až příště. Pokud pojedete z Německa, přivede vás sem dálniční síť a hlavně jedna z jejích slepých odboček B33. Dálnice však končí ve městečku Allensbach, což je fakticky předměstí Kostnice. Ze Švýcarska se do města dostanete dálnicí A7, která přímo konči na hranici s Německem, tj. na přechodu mezi Kreuzlingenem a Kostnicí. Pokud se chcete vyhnout ucpaným vjezdům do města, můžete zkusit i vlak. Ve městě je nádraží, kam zajíždějí vlaky nejen z Německa, ale také spoje ze Švýcarska.

Věřím, že krásu Kostnice si určitě při letním výletu vychutnáte a užijete plnými doušky, jako se to povedlo mně. Šťastnou cestu!