Madeira, krátká dovolená na ostrově věčného jara

Hledal jsem celkem dlouho, až jsem narazil na fotografie, které nesli titulek „Ostrov věčného jara“. V tu chvíli bylo rozhodnuto. Ostrov Madeira splňoval všechny sepsané podmínky. O tomto portugalském ostrově v Atlantiku jsem věděl jen o něco málo víc než to, že vůbec existuje a musím přiznat, že předčil všechna moje očekávání.

Madeira je příjemná po celý rok - hlavně pro pěší turistiku

V první řadě Madeira rozhodně není klasická plážová destinace. Na ostrově pláže samozřejmě jsou, ale většina lidí sem jezdí za poznáním a hlavně za turistikou. Ostrov je hornatý a téměř se zde nenajde rovné místo. Díky golfskému proudu je zima teplejší a léto naopak chladnější, takže ve výsledku tu po celý rok panují téměř vyrovnané teploty. Nejstudenějším měsícem je prý leden, kdy denní teploty zcela běžně klesnou i pod 20°C! Noční teploty se pak dostanou pod 10°C jen velmi zřídka. Pro mě bylo příjemné, že ačkoliv jsem tu byl v červnu, nezažil jsem teplotu vyšší jak 25°C, což považuji za téměř ideální počasí pro turistiku. Moře pak mělo kolem dvacítky. 

Klima je odstupňováno podle nadmořské výšky. U moře je tropické, v horách panuje spíše subtropické. Tomu odpovídá i složení vegetace a samozřejmě i plodiny na polích místních zemědělců. U moře se po svazích táhnou terasovité plantáže banánů a v horách se zase pěstuje vinná réva.

Madeira je skvělým místem pro pěší turistiku zejména díky zavlažovacím kanálům. Zní to trochu zvláštně, ale je to fakt. Když ostrov obydleli Portugalci, začali řešit zásadní problém. Jak dostat vodu ze severu, kde je více srážek a je jí tam dostatek, na poměrně suchý jih. Vybudovali tedy zavlažovací kanály křižující celý ostrov a přivedli tak vodu i do těch nejsušších oblastí. Stavitele kanálů nezastavili ani vysoké hřebeny hor. Zkrátka kopce prokopali a vybudovali tunely, dlouhé i dva kilometry. Podél tohoto unikátního zavlažovacího systému vznikly také cesty, které sloužily a dodnes slouží hlavně k údržbě celého systému. S nástupem turismu se z těchto cestiček, nazývaných levády, staly perfektní turistické stezky.

V hlavním městě ostrova Funchal

Hlavní město Funchal je osobité město, kde žije převážná většina ostrovanů. Je však také turistickým letoviskem, a tak mimo obytné čtvrtě žijící svým všedním životem, se zde rozkládá část plná hotelů a apartmánů. Pláže tu jsou, ale žádná karibská idylka to není. Jde prakticky jen o kus kamenitého pobřeží, kde je navíc po několika metrech hloubka a prý celkem silné podmořské proudy. Na čistě plážovou turistiku rozhodně nic moc, ale na osvěžení to stačí.

Milovníci historie, architektury nebo květinových zahrad si však ve Funchalu přijdou na své. Mezi překrásnými kvetoucími zahradami lze obdivovat domy a uličky vystavěné v portugalském koloniálním stylu. Lze navštívit různá muzea, starou pevnost a několik skvostně zdobených kostelů. Na kopci nad městem se rozkládá čtvrť Monte, kde je i kousek naší historie. Pobýval zde totiž v exilu poslední rakousko-uherský císař a zároveň i poslední z českých králů Karel I., který zde našel i místo svého posledního odpočinku. 

Ačkoliv do Monte vede kabinková lanovka, vyšlápl jsem si ten kopec pěkně po svých a kochal se parky, které jsou něčím mezi tropickou džunglí a květinovou zahradou. I dolů jsem se pustil pěšky, i když jízda na tradičních proutěných saních byla lákavá. Nicméně jsem si tento nevšední zážitek nakonec nechal ujít. Snad někdy příště.

Nad čtvrtí Monte je už jenom vrcholek Pico Alto. Vyškrábat se nahoru byla po tom celodenním stoupání pěkná dřina, ale za ten výhled to rozhodně stálo.

Ryby, fenykl a víno

Ostrovní kuchyně je jednoduchá, ale přitom velmi rozmanitá. Vaří se tu hovězí, vepřové i kuřecí a samozřejmě hlavně ryby. Nejpoužívanějším kořením je fenykl a bobkový list. Není divu, protože fenyklu i vavřínu se tu daří znamenitě a rostou divoce po celé Madeiře. Podle fenyklu se dokonce jmenuje i hlavní město ostrova Funchal a přidává se prakticky do všeho. Narazil jsem i na fenyklovou zmrzlinu, kterou jsem však neměl odvahu ani ochutnat. Čemu jsem ale neodolal, byla pečená ryba espada s banánem. Je to místní specialita a chutná znamenitě. Espada žije jen ve velkých hloubkách a loví se pouze u Madeiry a ještě kdesi v Japonsku.

Madeira se také pyšní světoznámým těžkým vínem. Sladké je podobně jako Portské nebo Malaga, ale chutí se srovnávat vůbec nedá. V obchodech a vinotékách jsou k dostání všechny možné ročníky a není problém koupit i sto let staré víno. Ovšem chce to trochu vyšší kapesné. Z vlastní zkušenosti mohu ale potvrdit, že i láhev za 5 eur z prodejny s ovocem a zeleninou je vynikající.

Pěší turistika vítězí

Původně jsem měl v plánu půjčit si ve Funchalu auto a procestovat si celý ostrov. Na to však ani nedošlo. Pěší túry krásnou divokou přírodou podél zavlažovacích kanálů zvítězily. Měl jsem staženou mobilní aplikaci Mapy.cz, kde jsou na mapě Madeiry všechny levády vyznačené, ovšem nakonec jsem dal přednost papírovému průvodci, kterého jsem dostal zcela zdarma v infocentru ve Funchalu. Byl i v portugalštině, španělštině, němčině a angličtině a dalo se tam najít o jednotlivých levádách naprosto vše, co jsem k pěší výpravě potřeboval.