Peruánská společnost LATAM, která je dceřinou společností stejnojmenného sdružení jihoamerických leteckých společností se sídlem v Chile, občas hodí do placu pobídkové letenky ze Spojených států za velmi zajímavé ceny. Vzhledem ke stále rostoucímu počtu levných letů z Prahy do New Yorku se to vyplatí sledovat, protože se můžete dostat na jihoamerický kontinent za téměř pohádkovou cenu, a ještě to spojit s návštěvou města, které je světem samo o sobě.
Samozřejmě to má i nějaký ten háček. Já jsem celou cestu do Limy získal za necelých třináct tisíc korun, ale s třídenní návštěvou New Yorku mi na samotné Peru zůstalo jen devět dní. Navíc mě to stálo ještě vyřízení turistického víza do USA, ale i tak to stálo za to.
Do Peru kdykoliv
Peru má jednu obrovskou výhodu. Je to země, kam můžete cestovat v kteroukoliv roční dobu a můžete si být jisti, že nebudete zklamáni. Léto zde je obráceně než u nás na severní polokouli, ale protože je Peru v tropickém pásmu, je obdobím srážek a komárů. To ovšem příliš neplatí, pokud se vypravíte na peruánské tichomořské pláže. Sluníčka si tu užijete nejvíc právě v tomto ročním období. I návštěva Machu Picchu je lepší v období listopad až leden, protože se vyhnete největšímu náporu turistů.
Lima – desetimiliónový mumraj
Cesta z letiště do centra Limy je pro středoevropana doslova šok. Alespoň tedy já jsem to tak vnímal. Neskutečný zmatek a nepochopitelný mumraj, to je jediné co jsem si myslel, když jsem se díval z okna taxíku a byl jsem rád, že sedím na zadní sedačce a ne za volantem. A těch deset miliónů lidí si v tom zmatku ještě libuje, což je něco naprosto neuvěřitelného.
První noc jsem měl zarezervovanou v jednom z hostelů v Miramar, což je nejturističtější čtvrť Limy. Je to takové město ve městě. Dostanete tady veškeré služby, které jako turista potřebujete, můžete si vybrat ze stovek na peruánské poměry předražených restaurací a vykoupat se na luxusních písečných plážích, které jsou vybaveny kompletními službami. I když nebyl vrchol sezóny, byla tu obrovská spousta cizinců a plné promenády. Hned jsem se zajímal o nějaké klidnější ubytování. Bylo mi doporučeno předměstí Punta Hermosa, kam jsem se také druhý den přestěhoval. Je to sice celkem daleko od historického centra Limy, ale za ten klid to stojí.
Návštěva centra Limy
Po jednom dni odpočinku a lenošení na pláži jsem se konečně vypravil do víru toho mumraje a nakonec zjistil, že to zase není tak strašné, jak to z okénka taxíku vypadalo. Historická část Limy je docela přívětivé místo a místní jsou neobyčejně přátelští a ochotní.
Městská doprava zde sice funguje, ale proniknout do jejích tajů by mně trvalo asi více času, než těch pár dní, co mi vyměřila akční letenka, a tak jsem hojně využíval místní taxi služby. Ceny jsou celkem přijatelné, a ačkoliv jsem byl několikrát varován, že po Limě jezdí mnoho falešných taxíků, které naivní turisty oškubou jako slepici, já jsem naštěstí na nic takového nenarazil. Držel jsem se zlaté rady z infocentra, že nejjistější je nastupovat do taxíku pouze na oficiálním taxi stanovišti, protože tam místní taxikáři podvodníky nepustí.
První cesta vedla samozřejmě do úplného centra, což je hlavní náměstí, kterému se zde říká jednoduše Plaza Mayor, i když se vlastně jmenuje Plaza de Armas. Díky výjimečné zachovalé koloniální architektuře se dostalo dokonce na seznam UNESCO.
Z hlavního náměstí vede ulice Jirón de la Union. Je to centrum obchodu a společenského života města. Můžete zde nakupovat, jen tak se procházet nebo posedět v některé z kaváren a určitě u toho nezůstanete sami. Je to zkrátka Limský bulvár, kam se chodí do společnosti.
Jen pár kroků dál je největší skvost Limy, Iglesia de la Merced. Při pohledu na tuto stavbu mně trochu spadla brada. Ačkoliv nejsem žádný odborník na architekturu nebo stavitelství, je mi jasné, že tohle je mistrovská práce.
Jestliže se za centrum města pokládá Plaza de Armas, srdce Limy je na náměstí San Martín. Jak napovídá jezdecká socha dominující tomuto prostranství, nejedná se o náměstí svatého Martina, ale o náměstí José de San Martína – proslulého vůdce povstání jihoamerického lidu za nezávislost nad španělskou korunou. Tady jsem si sednul na lavičku a vnímal ruch okolo sebe. Seděl jsem tu snad hodinu a nasával atmosféru Limy. Všechny památky, které jsem viděl, byly úžasné, ale tuto hodinku mám v paměti stále živou a dodnes nedokážu vysvětlit proč. Říkám jen, že jsem seděl v srdci Limy.
Limská muzea a zajímavosti
Muzeí a galerií je v hlavní peruánské metropoli tolik, že by to jeden stěží obešel za čtrnáctidenní dovolenou, a tak jsem si vybral opravdu jen to, co mi připadlo nejdůležitější. Asi nejznámější limské muzeum je archeologické museum Larco. Pokud někoho zajímá umění předkolumbovské Jižní Ameriky, určitě by si měl na prohlídku tohoto muzea nechat celý den. Nachází se zde tisíce artefaktů, včetně zlatých inckých šperků a jiných drahocenností. Otevřeno je denně od 9 do 22 hodin a vstupné je 30 soles, což je přibližně 200 korun.Dalším silným zážitkem byla pro mě prohlídka kláštera sv. Františka. Protože tato stavba ze 17. století stojí na místě někdejší nekropole, její součástí je i kostnice, která je součástí prohlídky. Za vstupné zde zaplatíte 15 soles.
Lima se pyšní také nejrozsáhlejším komplexem vodních fontán na světě. Nachází se v centrálním parku la Reserva a je opravdu velkolepý. Jedná se o desítky různých formací vodotrysků, doprovázených barevnými efekty a klasickou peruánskou hudbou. Některé z nich můžete i sami ovládat a vytvořit si tak vlastní představení.
Dalším zážitkem, na který se nezapomíná, je návštěva čínské čtvrti. Číňané se v Limě zabydleli již více jak před sto lety a atmosféra této samostatné planety je naprosto výjimečná. Určitě doporučuji každému peruánskou Čínu navštívit, a to ne jen kvůli levnému rychlému občerstvení.
Lima jako na dlani
Jestli chcete vidět celou Limu, musíte na Cerro San Cristobal. Když jsem tuto větu slyšel snad po desáté, rozhodl jsem se obětovat trochu mého drahocenného času a udělat si výlet na samý okraj města. Cerro San Cristobal je vrcholek nad Limou, který je významným peruánským poutním místem a o velikonočních svátcích sem každoročně míří tisíce limských věřících.
Sotva jsem vystoupil ve čtvrti pod tímto vrcholkem, čekalo mě setkání s naprosto jiným světem. Říkal jsem si, že tady je asi ta pravá limská realita a asi jsem nebyl daleko od pravdy. Vše bylo tak nějak mnohem exotičtější než v centru města. Lidé byli ještě o něco přívětivější a ochotnější a možná i usměvavější.
Cesta na horu vede po silnici dlouhé něco málo přes jeden kilometr a převýšení asi 100 metrů. Trvala mi slabou hodinku volnou chůzí, ale veškerá ta námaha rozhodně stála za to. Výhled na Limu je odsud úžasný.
Výlet k Inkům
Co by to bylo za výlet do Peru, kdybych nenavštívil nejznámější památku celého jihoamerického kontinentu, Machu Picchu. Nejprve jsem chtěl cestovat do hlavního města Inků autokarem. Ty jsou v Peru prý velmi pohodlné a komfortní a zpáteční jízdenka vyjde přibližně na 1500 Kč. Když jsem se však dozvěděl, že cesta trvá téměř 24 hodin, bylo jasné, že pokud chci stihnout letadlo zpět do New Yorku, je to absolutně nereálné. Vyhrálo tedy letadlo. Z Limy do Cuzca létá hned několik leteckých společností a můžete si vybrat z více než 40 letů denně! Cena zpáteční letenky vyšla asi na 3000 Kč. Cesta nad horami byl úžasný zážitek.
Až v Cuzcu jsem zjistil, že kupovat vstupné na Machu Picchu na poslední chvíli je holé bláznovství. Vstup je omezený a vstupenky bývají vyprodané i týden dopředu. Nakonec, když jsem byl už smířený, že poletím z Cuzca zpět do Limy, aniž bych se vůbec k nejslavnější jihoamerické památce vypravil, bylo mi doporučeno, abych se obrátil na jistého překupníka. Cena byla přibližně čtyřnásobná od oficiálních 150 solů, ale kdo ví, jestli budu mít ještě někdy příležitost.
Další problém nastal s rezervací dopravy. Nakonec vše dobře dopadlo a druhý den jsem brzo ráno pokračoval autobusem do městečka Ollantaytambo, ze kterého odjíždí vlak do Aguas Calientes. Cena za autobus byla 30 solů za zpáteční cestu, ovšem u vlaku se mi opět protočily panenky, když po mě chtěli neuvěřitelných 420 solů. No teď už nebylo cesty zpět a tak jsem sáhl hluboko do své kapsy a vyrazil na zhruba 50 km dlouhou vlakovou pouť. Z Aguas Calientes pak mikrobusem za 12 dolarů až na místo. Podtrženo a sečteno mě tento jednodenní výlet přišel na necelých osm tisíc korun. Naštěstí vidět Machu Picchu za to opravdu stojí, i když jsem měl chvílemi obavy, že budu těmi davy turistů ušlapán.
Pár rad na závěr
Pokud budete cestovat k Machu Picchu, zarezervujte si vstupenky alespoň 14 dní předem. Jak jsem později zjistil, jde to celkem pohodlně na stránkách https://www.machupicchu.gob.pe/inicio. Když budete chtít ušetřit za přemrštěnou dopravu, je spousta alternativních možností, jen musíte mít dostatek času. Působivý je rozhodně trek po staré incké obchodní stezce, který je sice možný pouze s průvodcem, ale i tak vyjde levněji.
Pokud ovládáte alespoň základy španělštiny, bavte se co nejvíce s místními. Snad jen s výjimkou Cuzca jsou velmi ochotní a přívětiví a dozvíte se mnoho cenných rad co vidět a jak ušetřit. Anglicky se v Peru také domluvíte, ale tradičně to je spíše s mladší generací. Zaměstnanci infocenter a poskytovatelé služeb samozřejmě ovládají angličtinu také, ale těm jde pochopitelně hlavně o zisk.
Téměř všude přijímají americké dolary, platit v peruánské měně je však ve většině případů výhodnější. Pokud budete chtít směnit dolary na soles, určitě využijte oficiálních směnáren.
Přečtěte si také článek o sousední Kolumbii - Kolumbie, kráska se špatnou pověstí.