New York, socha Svobody

Ve frontě na přívoz k soše Svobody

Toto se zpívá ve známé písni Socha svobody skupiny Taxmeni. A mně se to vybavuje, když se chystám tuto světově známou památku města New York navštívit. Stojím v předlouhé frontě na přívoz, který mě má převézt na Liberty Island (ostrov Svobody), a při čekání si v duchu zmíněnou píseň notuji. Tím, že je socha ikonickým symbolem nejen města, ale celé země, nese řadu nevýhod, které pro cestovatele je nutné překonat.

Co vše je třeba zařídit před cestou k soše Svobody?

První nevýhodou je povinná rezervace. Třebaže jsem cestu do New Yorku plánoval déle než tři měsíce, měl jsem již velmi omezenou možnost zamluvit si návštěvu této historické památky. Nejdříve je potřeba zjistit, zda je možné navštívit muzeum sochy Svobody. Pokud nebudete mít štěstí, popřípadě neprovedete rezervaci s dostatečným předstihem, zřejmě se do koruny sochy nepodíváte. I mně se to nepoštěstilo, ale získal jsem rezervaci na vstup do muzea, které se nachází v podstavci sochy. Přes prvotní zklamání, že nevystoupám až nahoru, jsem vzal zavděk možností se do muzea podívat. Pak už je jen na výběr přístup na ostrov Svobody bez možnosti návštěvy muzea.

Tím ale zajištění návštěvy nekončí. Ještě si musíte u autorizovaného provozovatele přívozu objednat lístky na plavbu. Pokud i to zvládnete, pak si vystojíte frontu v jednom z přístavišť. Ať už na samém jižním cípu ostrova Manhattan, nebo v sousedním státě New Jersey ve stejnojmenném městě.

Naštěstí trajekty plují každou chvíli a fronta, alespoň ta newyorská, rychle postupuje. Asi během hodiny se můžu na přívoz nalodit i já. V ceně jízdenky je nejen plavba mezi přístavem a ostrovy (Liberty Island a Ellis Island), ale i vstupenky do muzeí na obou ostrovech. Pozor! Existuje pouze jediná lodní společnost, která má oprávnění prodávat vstupenky a jízdenky na zmíněné ostrovy. Tou společností je Statue City Cruises. Ostatní společnosti s vámi pouze zmíněné ostrovy obeplují, ale nevylodíte se.

Vyplouváme!

Třebaže je loď plná, najdu si volné místo na horní odkryté palubě a těším se na táhlé zahoukání, které značí povel k odplutí lodě. Vyplujeme přes mohutnou řeku Hudson k ostrovu Svobody. Musím poznamenat, že nemám stejné pocity, které měli osadníci z Evropy, když připlouvali do vysněné Ameriky za lepším životem. Ti lačně vyhlíželi ze zaoceánských parníků siluetu oné dámy, která nese jméno Svoboda. Já už jsem sochu zahlédl několikrát z manhattanských mrakodrapů. Přesto se mě zmocnilo jisté vzrušení, kterému jsem rád podlehl. 

Rovnou k soše...

Nadšený dav mě po přistání téměř vynesl na přístavní molo, odkud jsem se vydal rovnou k soše. Projdu z mola krátkou širokou uličkou a odbočím vpravo. Sochu spatřím zezadu. Volným krokem dojdu ke vstupu do památníku. Zjišťuji, že zavazadla si musím nechat v uzamykatelných skříňkách před vstupem. Nalehko již vstupuji do muzea. Ve vzdušných prostorech muzea se dozvídám celou historii, která se váže k tomuto místu. 

Historie vzniku sochy Svobody

Socha je darem Francouzů a je v novoklasicistním stylu. To jsou všeobecně známá fakta. Ale už jsem netušil, že podstavec pro sochu měly zajistit Spojené státy americké. V tom tkvěl háček a celá realizace vztyčení sochy kvůli tomu nabrala zpoždění. Neboť na americké straně se dlouho hledaly peníze na realizaci podstavce. Návrh sochy je dílem Frédérica Augustea Bartholdi, přičemž kovovou kostru zkonstruoval známý Gustave Eiffel. Socha byla slavnostně pokřtěná v roce 1886. Pro mne bylo překvapením to, že až do roku 1916 byl přístupný i ochoz kolem pochodně, kterou postava ženy třímá v pravé ruce nad hlavou. V levé ruce drží desku s datem 4. 7. 1776, což je den vyhlášení Spojených států amerických. Takže slova výše zmíněné písně nejsou přesná, neboť socha žádnou zaťatou pěst nemá.

Výhledy z podstavce sochy

Prohlídka vnitřku žulového podstavce mi zabrala si hodinu. Poté jsem mohl vystoupat na vyhlídkovou plošinu podstavce a dívat se směrem k New Yorku i směrem k New Jersey. Pohled od paty na čtyřicet šest vysokou měděnou sochu Svobody je impozantní. Zvláště, když je umístěná ještě na podstavci, který měří 47 metrů. Poslední zajímavostí, kterou chci zmínit je to, že Liberty ostrov fakticky patří do státu New York, třebaže je enklávou v sousedním státě New Jersey. Vody řeky Hudson, které ostrov obklopují, patří formálně New Jersey.

Trajekt na Ellis Island

Je čas, abych se vrátil na molo a počkal na další trajekt, který mě odveze na Ellis Island. Zde si už musím dát pozor, neboť je tu i druhé molo, kde přistávají lodě z Ellis Islandu mířící do New Yorku, popř. New Jersey. Nastoupil jsem na správnou loď a pluji na Ellis Island. Zde je muzeum zaměřené na přistěhovalectví. Američané nechávali všechny zaoceánské lodě plující do New Yorku kotvit u tohoto ostrova. Přistěhovalci čekali ve frontách na vstupní procedury. Pokud jim bylo vyhověno, teprve poté se trajektem dostali do vytouženého Nového Jorku.

Přijímací hala je obrovská a instalace původních stolků a vysokých židlí vrací návštěvníky do dob migračních vln z Evropy do Spojených států amerických. Součástí expozice je i audiovizuální technika, která umožňuje si spustit osudy a důvody příchodu známých imigrantů do Spojených států amerických. I Martina Navrátilová je zde zastoupená. Martina Navrátilová přeběhla ze socialistického Československa do Spojených států amerických v roce 1975. Při poslechu jejího příběhu vzpomínám na rok 1986, kdy v Praze na holešovickém ostrově Štvanici hrála na tenisových dvorcích. Shodou okolností, dvorce stojí na místě porodnice, kde jsem se v roce odchodu této tenistky z ČSSR narodil.

Dále se dovídám, že ve Spojených státech žije asi 870 tisíc lidí, kteří přišli z území ČR. Nejvíce jich žije ve státech Texas, Illinois a Nebraska. Z Československa odešlo do USA necelých 200 tisíc lidí, kteří se usadili v Texasu, Kalifornii a Pensylvánii.

Do odplutí přívozu zpět do New Yorku mi ještě zbylo pár chvil, tak si projdu i další expozice Muzea přistěhovalectví do Spojených států amerických. Zajímavostí Ellis ostrova je i to, že část patří státu New York a část patří státu New Jersey. Nikde jsem se nedopídil, proč tomu tak je. Ale když se podívám na pravidelný tvar ostrova a na vyznačenou hranici států, domnívám se, že v minulosti byl Ellis Island menší a jiného tvaru. Zřejmě tvaru, který odpovídá další enklávě New Yorku v New Jersey. A dosypaná část ostrova již zůstala v území New Jersey. Této anomálie využívám a překračuji několikrát onu pomyslnou hranici, která není nikterak vyznačená.

Výlet končí...

Sluníčko pomalu zapadá a můj odpolední výlet na malé ostrůvky v řece Hudson, které však mají nedozírný význam pro mnoho dřívějších příchozích do Nového světa a stejně tak symbolický význam pro celé Spojené státy americké, se chýlí k závěru.

Za měkkého teplého světla zapadajícího jarního sluníčka nasedám naposledy na přívoz a nechám se opět odvézt do nikdy nespícího rušného velkoměsta New Yorku, který má své významné turistické cíle na ostrově Manhattan. A přesto ta největší ikona New Yorku, potažmo Spojených států amerických leží na mnohonásobně menším ostrově – ostrově Svobody.

Jsem plný dojmů a příjemných zážitků. Vůbec mi nevadí, že jsem nemohl vystoupat do koruny sochy Svobody. Už i ten nadhled z podstavce mi zajistil nezapomenutelný zážitek pocitu svobody.

Přečtěte si také článek z výletu po mrakodrapech - Mrakodrapy v New Yorku.