Dnes se společně vypravíme opět do Tichomoří. Nebude to vyhlášená destinace připomínající ráj, třebaže i na tomto ostrůvku je krásně. Nejedná se o korálový ostrov a ani o pozůstatek sopky čnící nad hladinu největšího oceánu, třebaže je vulkanického původu. Je to trochu netypický ostrůvek ztracený v Oceánii a není zde podporován masový turismus. Tím ostrůvkem je australský Norfolk.
Norfolk není přímou součástí Australského svazu, jedná se o jedno ze šesti zámořských území. Nutno podotknout, že pouze tři území jsou obydlená. Vedle zmíněného Norfolku se jedná o Vánoční ostrov a Kokosové ostrovy, kam jsme se již společně vypravili.
Z historie Norfolku
Norfolk v novodobých dějinách prošel zajímavou změnou. Roku 1856 zde zakotvili vystěhovalci z Pitcairnových ostrovů, zejména potomci vzbouřenců z lodi Bounty. Po vytvoření Australského svazu v roce 1901 se Norfolk stal externím teritoriem. V roce 1979 se dostalo Norfolku rozsáhlé autonomie. Na základě této autonomie si obyvatelé ostrova volili vládu, která spravovala ostrovní záležitosti. Ale již po dvaceti letech tento model Austrálii přestal vyhovovat a snažila se status ostrova změnit. Vlastně ho chtěla sjednotit se správou zbývajících vnějších území. V roce 2006 Austrálie připravila reformu správy Norfolku, ale obyvatelé ji odmítli. Chtěli zachovat Status Quo. Deset let vzdorovali, až přišel 1. červenec 2016, kdy autonomie ostrova Norfolk byla ze strany Austrálie ukončena. Od tohoto data přestaly fungovat norfolkské úřady, včetně pošty, vlády, zastupitelského sboru. Austrálie území přičlenila pod jurisdikci svazového státu Nový Jižní Wales, zavedla Australskou poštu a území řídí administrátor sídlící v australském hlavní městě Canberře.
Proti tomuto kroku se obyvatelé ostrova ostře postavili, ale o jejich protestu se nikde nepsalo, nehovořilo, nerokovalo. Dokonce se snažili vyvolat jednání o ostrově na půdě OSN, ale k žádnému projednávání „případu Norfolk“ zatím nedošlo a zřejmě ani nedojde. Přece jenom Austrálie je velký globální hráč.
Norfolkské borovice
Na Norfolk jsem přiletěl z queenslandského Brisbane a hned na letišti mě upoutaly typické norfolkské borovice. Je to vlastně jehličnan blahočet ztepilý, který je endemickým zástupcem norfolkské flóry. Po celém světě se pěstuje jako pokojová rostlina, ale ve volné přírodě roste pouze na Norfolku.
A je tak malebný, že se dostal i na vlajku tohoto ostrova. Vlajka je dělena na tři svislé pruhy v barvách zelený, bílý a zelený. A uprostřed bílého je silueta zmíněné dřeviny.
Burnt Pine
Letiště se nachází u největší osady tohoto 35 kilometrů čtverečních velkého ostrůvku. Tou osadou je Burnt Pine. Zde se nacházejí restaurace, obchody, služby, pošta a řada usedlostí. Jedná se o osadu s výhodnou polohou, neboť je uprostřed ostrova. Hlavním městem je však osada Kingston, která se nachází na jižním pobřeží. Je to ještě z dob, kdy Norfolk byl pouhou trestaneckou kolonií. Na západě osady se nachází nevelký přístav, na který navazuje hned trestanecká nemocnice. V sousedství jsou i rozvaliny starobylého klikového mlýnu. Z bývalé věznice jsou také jen ruiny. Za to vládní čtvrť, včetně místního muzea jsou zachovalé a v dobré kondici. Otázkou však je, jak dlouho prázdná vládní budova i budova parlamentu odolají zubu času.
Jelikož jsem Norfolk navštívil v červenci 2016, zažil jsem ještě ostrovní správu, která, podle administrátora v Austrálii, neoprávněně obsadila vládní budovu. Což je ovšem nepřesné, neboť Norfolkčané obsadili dvůr a přilehlou zahradu vládní budovy. Dokonce na protest proti odejmutí autonomie vyvěsili vlajku Norfolku vzhůru nohama. Austrálie vysvětlila svůj krok ekonomickými důvody. Předchozí vláda ostrov zadlužila a po Austrálii chtěla, aby dluhy zaplatila. Austrálie tak učinila, avšak si peníze chce již ohlídat sama.
Hlavní město Kingston
Kingston je však velice malebný a není divu, že je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Třebaže se jedná pouze o jednu ulici a několik historických zřícenin, tak přilehlé zátoky Emily Bay a Slaughter Bay podtrhují krásu této části ostrova.
V zátokách se dá koupat, mají písečné pláže, ale moře je studené. Místní se nekoupou a říkají, že se v moři koupou pouze návštěvníci z Tasmánie, kteří jsou na studenou vodu zvyklí. Pokud byste se chtěli místem pokochat z nadhledu, pak doporučuji vyjet mírné serpentýny nad vládní budovou do výhledového místa Queen Elizabeth Lookout.
Vrchol Mount Bates a Mount Pitt
Norfolk je však pozoruhodný svou přírodou. Na severu ostrova se nachází Národní park ostrova Norfolk s nejvyšším vrcholem Mount Bates s nadmořskou výškou 319 metrů. Park byl vyhlášen asi na 3,5 kilometrech čtverečních. Na tomto vrcholu není žádné místo rozhledu, proto je vhodné vzít zavděk poněkud menším vrcholem Mount Pitt. Na vrchol Pitt vede udržovaná cesta a je zde zřízeno krásné vyhlídkové místo. Odtud přehlédnete celý ostrov. Národním parkem vede řada udržovaných turistických cest, tak doporučuji si vyhradit několik dní na pěkné procházky. Nejsou to výšlapy na déle než pár hodin, ale stojí za to. Vzhledem k nadmořské výšce nejsou ani fyzické náročné.
Památník Jamese Cooka
Na severní straně ostrova se nachází i památník Jamese Cooka, který zde v roce 1774 přistál. Po dvě stě letech se na stejném místě objevila i současná panovnice ostrova, hlava Austrálie i Spojeného království královna Alžběta II. Která se zasadila o to, aby ostrov do pěti let získal autonomii.
Severovýchodní část ostrova skrývá přírodní zajímavost. Když přijedete do osady Cascade, naleznete zde kaskádový vodopád, zřejmě dal jménu tomuto místu, který rovnou spadá do vod Pacifiku. Východní pobřeží je zajímavé tím, že tu jsou nejvyšší útesy. I zde se vyplatí strávit jedno odpoledne túrou po útesech s výhledy na pěnivé vody Tichomoří.
Kaple svatého Barnabáše
Východní pobřeží ostrova se může pochlubit velmi krásnou kaplí svatého Barnabáše, která vyniká zajímavým vitrážovým oknem.
Praktické informace na závěr...
Abyste se mohli svobodně po ostrově pohybovat, doporučuji si najít ubytování s možností výpůjčky auta v ceně. Je to vlastně častá kombinace. Autem pohodlně objedete ostrov a stejně tak ho projedete křížem krážem. K výpůjčce byste měli mít mezinárodní řidičský průkaz, ale mám dojem, že ho po mně nikdo nechtěl. Jezdí se tu vlevo a volant je na pravé straně. Provoz je tu však minimální, ale stav silnic je velmi dobrý.
Norfolk se nachází v mírném subtropickém pásmu a počasí se nikterak neliší od toho našeho. Vše potřebné nakoupíte ve zmíněném Burnt Pine a zaplatíte buď australskými dolary a centy, nebo použijete k nákupu mezinárodní platební kartu. Ale pozor, platebními terminály mnoho podniků vybaveno není!
Největší devizou je setkání s místními. Mají velký smysl pro humor, návštěvníky ostrova mají velmi rádi a jsou velice komunikativní. Dohovoříte se s nimi anglicky, ale můžete se od nich naučit i pár frází v jejich jazyku norfuk, což je jazyk kreolský. I když jeho užívání upadá, jsou snahy o jeho znovuvzkříšení a od roku 2005 je uzákoněn jako druhý úřední jazyk.
Doporučuji vám, až se na ostrov vydáte, nalézt si na jejich webových stránkách řadu možností a akcí, které pro návštěvníky ostrova připravují, a nějaké si zakoupit. Určitě neprohloupíte a pomůžete tak místní ekonomice. K Norfolku patří ještě dva neobydlené ostrovy: Filipův ostrov a Nepean. Norfolk mě chytil za srdce a rád bych se ještě někdy na tento malý ostrůvek ztracený ve vodách Tichého oceánu vypravil.
Přečtěte si také o Kokosových ostrovech v Indickém oceánu.