Samoa, od vodopádu k vodopádu

Pro mne je zemí vodopádů malebná tichomořská země Samoa. Na Samou jsem přiletěl z ostrovního státu Fidži. Tamní letiště Nadi je významnou přestupní křižovatkou pro lety v oblasti jižního Pacifiku. Přistál jsem na mezinárodním letišti Faleolo, které je od hlavního města Samoy Apia vzdáleno něco málo přes 30 kilometrů. Tím, že jsem přiletěl těsně před půlnocí, vyvstala otázka, jak se dostanu do hotelu, který letištní dopravu nenabízel. Jednoduché a přímé řešení bylo ve výpůjčce automobilu. A sehnat otevřenou autopůjčovnu o půlnoci byla řádná výzva. Naštěstí vše proběhlo hladce a dostalo se mi ještě upozornění, že se před lety přešlo z pravostranného řízení na levostranné. Cesta po široké silnici spojující letiště a hlavní město proběhla hladce, třebaže vypůjčené auto je staršího data a něco už na silnici zažilo. Třeba právě pravostranný provoz, neboť volant je v automobilu na straně levé. 

Policejní kontrola

Malebné ráno na Samoi mě probouzí a po vydatné snídani se vydávám automobilem na prohlídku ostrova. Samoa se rozprostírá na dvou velkých ostrovech: Savai’i a Upolu. Já jsem na tom druhém jmenovaném. Jen vyjedu ze dvora hotelu, hned mě staví uniformovaní policisté. Zastavím, vystoupím z vozu a slušně pozdravím. Zdvořilostní fráze na začátek, pak přezkoušení z rychlostních limitů, dostávám upozornění, že je dnes pracovní den a ať jezdím zvláště opatrně a bezpečně kolem škol. Popřání krásného dne a úsměv je na obou stranách a já konečně vyrážím z hlavního města ke svému prvnímu samojskému vodopádu.

Vodopád Papapapaitai

Silnice mě vede od severu k jihu a přetíná ostrov Upolu přibližně v polovině a rozděluje tedy ostrov na západní a východní část. Mám štěstí, značení k vodopádu je v dobrém stavu a u vyhlídkového místa je i obstojné parkoviště. Samojština je pro mne naprosto nesrozumitelný jazyk z rodiny jazyků polynéských, tak mi chvíli trvá, než si přeslabikuji název vodopádu. Vodopád se jmenuje Papapapaitai. Výška vodopádu je impozantní a i na tu vzdálenost mě ohromuje. Průtok je sice slabší, ale kdo by chtěl cestovat v období dešťů na Samou? To se raději spokojím s menším průtokem, hlavně že mi svítí sluníčko.

Vodopád Sauniatu

Pokračuji k vodopádu, který jsem si vybral z velké nabídky vodopádů v samojském průvodci, jenž jsem získal na letišti, Sauniatu. Samoa sama sebe označuje za zemi vodopádů. Vracím se zpět do Apie a vydávám se po pobřežní kvalitní silnici na východ. Ve vesnici Lufilufi odbočuji vpravo a šplhám se po nekvalitní silnici do hornatého vnitrozemí ostrova. Vyjedu na náhorní plošinu. Jelikož je silnice plná děr, mám upnuté oči na cestu před auto a minu odbočku k vodopádu. Naštěstí si svůj omyl uvědomím a odbočím správně. Jsem ještě ten typ řidiče, který nepoužívá navigaci, ale jezdím podle map.

Přijedu do malebně upravené horské vesnice Manunu. Na návsi zaparkuji auto a rozhlížím se. Ve vesnici je pusto a prázdno. Nezvyklé ticho sem tam přeruší zpěv ptactva, ale i to povětšinou mlčí. Po kopcích se válí cáry mlhy a tráva je ještě mokrá od ranní rosy. Ubezpečuji se v duchu, že jsou všichni v práci a ve škole. Přece jenom bych byl nerad za narušitele, před kterým se místní schovávají. Cesta k vodopádu je značená, tak se po ní vydám.

Vodopád se nachází v prohlubni pod návsí vesnice. Třebaže je stupeň nízký, průtok je o poznání vydatnější než u předchozího vodopádu. Daří se mi dostat po kluzkých mokrých schodech k patě vodopádu a kochat se jeho malebností. Voda padá do tůňky s tyrkysovou vodou. Je tu neskonalý klid a jen zvuk padající vody mi dělá společnost. Nádhera!

Vodopád Falefa

Další vodopád na mém putování za vodopády ostrova Upolu je vodopád Falefa, který se nachází u okružní hlavní silnice ostrova. Vodopád vidím již z vozu. Jedná se o pěkný široký vícestupňový vodopád. Na hlavní silnici jsou dvě parkoviště, kde zaparkuji. Vydávám se pěšky přes most, který spojuje oba břehy. Zde je ještě vodní tok potokem. Z mostu vodopád není vidět, jen šumění vody naznačuje, že by tu mohl být. Dolů z vedlejší silnice vede dřevěné schodiště, po kterém se vydávám, abych se dostal vodopádu na dosah. Vodopád už vidím a jsem opět ohromen, je velkolepější než při pohledu z auta. Voda po kaskádě padá opět do tyrkysové tůně. Poslední stupeň je nejvyšší a průtok je výrazně silnější než u předchozích vodopádů. Z nenápadného potoku se stává už široká říčka. Je to dáno hlavně tím, že jsem vlastně u ústí do moře.

Když stoupám po schodech zpět na cestu, všimnu si, že je nahoře pokladnička s cedulí, upozorňující na fakt, že vstup k vodopádu je zpoplatněn. Poplatek není nikterak vysoký a ačkoliv zde není žádný hlídač, zasunuji pěti tala bankovku do štěrbiny v pokladně. Sice mě to trochu překvapilo, ale na druhou stranu je fakt, že místní se musí nějak živit a turistický průmysl se začíná rozvíjet i v těchto koutech Tichomoří.

Vodopád Fuipisia

Následující vodopád, za kterým mířím, je vodopád Fuipisia. Pokračuji tedy po hlavní silnici směrem na jih a překonávám horský hřeben. Naštěstí je asfaltka opravdu v dobrém stavu, tak se můžu při jízdě i kochat samojským vnitrozemím. Všímám si, že v této oblasti jsou na silnicích velmi časté namalované bílé šipky. Zřejmě stále pozůstatek změny provozu, který zde proběhl již v roce 2009.

Zastavuji na odpočívadle a zjišťuji, že k tomuto vodopádu to bude pěkná procházka. Zamknu auto, možná je to zbytečné, ale pro můj pocit klidu nezbytné. A vydávám se po značené pěšince od silnice k vodopádu. Vyšlapaná cestička mě vede tropickou džunglí. Dostávám se k malému potůčku, který přejdu po naskládaných kamenech. Horší je to však o kousek dál, kdy se nebe zatáhne a přežene se krátký vydatný liják. Inu, tropy. Cesta se však místy změní v blátivou klouzačku, kterou zvládnu bez úhony. Ještě že byla u cesty kokosová palma, pod kterou jsem se mohl během přeháňky ukrýt.

A pak už se přede mnou otevírá pohled na okouzlující vodopád. Tento vodopád je na Samoi velmi slavný, neboť se nachází na pohlednicích. Také tomu odpovídá vstupné. Již to není na dobrovolnosti. Je tu domek, ze kterého vychází žena s dětmi a vstup na vyhlídkovou plošinu činí dvojnásobek oproti vodopádu předchozímu. Vodopád působí mohutně a padá z pěkné výšky. Naštěstí odpolední slunce a vysoké teploty vysuší bláto a já se pohodlně vracím k autu.

Vodopád Sopoaga

Poslední vodopád, který se chystám navštívit, je vodopád Sopoaga.  Nachází se na stejné říčce jako vodopád Fuipisia, jen je asi o tři a půl kilometru jižněji po proudu. Musím konstatovat, že tento vodopád je opět velmi dobře přístupný z hlavní silnice a je vyloženě turistickou atrakcí. Na parkovišti stojí výletní autobus asi s dvacítkou turistů, kteří si udělali výlet s průvodcem. Okolí vodopádu je proměněno na botanickou zahradu a příroda je zde vůkol velmi upravená. Je tu i zázemí v podobě záchodů, obchůdku s upomínkovými věcmi a možností se občerstvit. Samozřejmě vstup je zpoplatněn a výše poplatku činí 15 samojských tala. Výhled na vodopád je impozantní. Je možné se podívat na vodopád čelně. Průtok je na samojské podmínky mohutný a voda padá z velké výšky.

Jelikož jsem v tropech, stmívání přichází nečekaně a rychle. Bohužel, ostatní vodopády si musím nechat na jindy. Chci se dostat do Apie za světla, abych nemusel v autě hledat, kde se zapínají světlomety. A jak jsem si předsevzal, tak se stalo. Parkuji na dvoře hotelu ještě za světla a jsem rád, že jsem tuto vodopádovou tvář ostrova Upolu poznal.

Přečtěte si také článek Samoa, pozemský ráj v Pacifiku, kde se dozvíte, jaká další zajímavá místa ostrovy ukrývají.