Port Moresby, nejnebezpečnější město světa

Z tohoto koutu Tichomoří jsem vám už představil ostrov Guadalcanal, který je součástí konstituční monarchie Šalomounovy ostrovy. Papua Nová Guinea však nezaujímá celkovou rozlohu ostrova. Nachází se ve východní části, v západní části ostrova je indonéská provincie Papua. 

Název Papua Nová-Guinea

Papua Nová Guinea získala nezávislost v roce 1975 a hlavou státu je stejně jako u Šalomounových ostrovů či nedaleké Austrálie britská královna Alžběta II. Dříve byl ostrov rozdělen mezi tři mocnosti: Británie vlastnila jih východní části ostrova, Německo sever východní části ostrova a Nizozemsko západní část ostrova. Roku 1901 Britové předali svou část ostrova nově vzniklému Australskému svazu a roku 1920 německá část ostrova byla Společností národů svěřena do správy Austrálii. Austrálie obě teritoria v roce 1949 spojila a dala novému útvaru název Papua (britská část) Nová Guinea (německá část). Z tohoto důvodu je název tohoto nezávislého státu takto členěný. A z vlastní zkušenosti vím, že obyvatelé název své země nikterak nezkracují a na označení Papua jsou hákliví, neboť mě opravovali, že jejich země se jmenuje Papua Nová Guinea. Je to zřejmě z důvodu toho, aby nedocházelo k záměně se západní částí ostrova Nová Guinea. Tak doufám, že tímto vysvětlením jsem vám to více nezamotal.

Hlavní město Port Moresby

Hlavním městem je Port Moresby. Jak už název města napovídá, jedná se o přístav. Rozkládá se na jihovýchodě země při Papuánském zálivu, který je součástí Korálového moře. Název tomuto místu dal kapitán John Moresby v roce 1873 na počest ne svou, ale svého otce admirála Sira Fairfaxe Moresbyho. Hlavním městem je Port Moresby od roku 1975.

Port Moresby se v žebříčku nejhorších měst světa umisťuje na prvních místech už dlouhodobě. Je to město, kde je vysoká kriminalita, která je způsobená vysokou mírou nezaměstnanosti, která dosahuje až 90 %. Když jsme projížděli hlavním městem, viděli jsme mnoho bloumajících Papuánců, kteří neměli žádnou náplň dne. Což pro mne bylo naprosto frustrující. Znásilnění, loupeže, vraždy jsou na denním pořádku a jednotlivým čtvrtím vládnou pouliční gangy, na které je správa města i země krátká.

Proto hned v úvodu upozorňuji, pokud chcete toto drsné, ale zajímavé město navštívit, domluvte se dopředu s někým důvěryhodným na ubytování a průvodcovských službách. Já jsem využil honorárního konzula České republiky v Papui Nové Guineji, který mi domluvil ubytování v hotelu svého kamaráda.

Když jsem z Austrálie přiletěl na mezinárodní letiště Jacksons, už mě před východem z letiště čekala dodávka s dvěma místními zaměstnanci hotelu. Po příletu byla u pasové kontroly velká fronta, zřejmě obyvatelé Austrálie a Papuy Nové Guineje, ale občané Evropské unie, tím pádem i České republiky, mají vstupní vízum zdarma a obdrží ho u zvláštní přepážky. Takže jsem poslední vystoupil z letadla a první vstoupil na území tohoto státu. Hned za pasovou kontrolou a po vyzvednutí kufru a zvládnutí celníků jsem si v letištní směnárně směnil australské dolary za kiny. Kina je zákonnou měnou a dělí se na 100 toea. Třebaže se jedná o velmi zaostalý stát, kurs kiny k australskému dolaru je v poměru 3:1. Zaplesal jsem radostí, než jsem zjistil, že ceny v tomto státě jsou až pětkrát vyšší než v drahé Austrálii. 

Hotel Hodava

Když jsem nastoupil do připravené dodávky, pocítil jsem lehké mrazení, zda se vůbec dostanu do hotelu a zda někdy živý opustím tuto zajímavou exotickou zemi. Mé obavy byly rychle rozptýlené, neboť průvodci byli velmi komunikativní a laskaví lidé. Projížděli jsme velmi zanedbanými předměstími a stav komunikací a ulic se nelepšil ani přibližováním k centru. Hotel Hodava se nachází nedaleko centra městské čtvrti Boroko. Masivní brána a vysoká zeď s žiletkovým drátem na vrchu mě přesvědčily, že jsem si pro návštěvu vybral opravdu nebezpečné místo.

S majitelem hotelu jsem se domluvil, že dostanu k dispozici auto a dva spolehlivé zaměstnance, kteří budou mými průvodci a ochránci. Pořád jsem nechápal plně riziko mého pobytu. Ale nesměl jsem sám opustit hotel ani na malou chvíli. Myslel jsem si, že si sám dojdu na poštu, abych nakoupil pohlednice a poštovní známky. Nebylo to možné. Hned se nastartoval vůz a vyjeli jsme ve třech k poště, která není vzdálená od hotelu dále než půl kilometru.

Moji průvodci monitorovali ulici neustále a zřídka kdy jsme museli cíl naší cesty objet dvakrát, aby zhodnotili bezpečnost situace. Připadal jsem si jako nějaká vážená osobnost. Neboť jsem mohl vystoupit z bezpečí vozidla až na jejich pokyn. Tak návštěva místní pošty byla jediným cílem toho dne.

Večer jsem v hotelu naplánoval s majitelem výlety na další dny. K návštěvě Vysočiny, kterou mi doporučoval, ale nedošlo, neboť bych v zemi musel pobývat minimálně 14 dní, aby se odlet z Port Moresby vyplatil. Tak jsem poznal za týden alespoň Port Moresby a jeho bezprostřední okolí. 

Městská čtvrť Koki

Za návštěvu určitě stojí vesnice – městská čtvrť Koki, kde jsou tradiční domy na kůlech umístěné nad mořskými vodami. Trh v Koki je vyhlášený, tak jsem ho navštívil. Papuánci byli usměvaví, nevadilo jim fotografování. Ale najednou se semlela nějaká hádka a moji průvodci mě urychleně posadili do auta a uháněli jsme z trhu pryč.

Za návštěvu určitě stojí Národní muzeum Papuy Nové Guineje, kde výkladové popisky u jednotlivých vystavených předmětů doplňovali mí průvodci, neboť pocházeli z různých částí této multikulturní země.

Nedaleko muzea se nachází i budova Parlamentu, kam je možné vstoupit, když nemají poslanci zasedání, ale nesmí se uvnitř budovy fotografovat. 

Odpoledne jsme zavítali do zoologické zahrady, abych spatřil endemitní faunu tohoto ostrova. Poprvé jsem viděl kasuára, rajky s nádherným peřím a stromové klokany. Až na ten incident ráno na trhu v Koki, kterého jsem se neúčastnil, to byl poklidný den v nebezpečném městě. Neboť nebezpečí číhá na ulicích a veřejných prostranstvích. Uvnitř objektů a institucí je bezpečno, neboť na bezpečí návštěvníků dohlížejí zaměstnanci ostrahy.

Vesnice v okolí Port Moresby

Další den jsme si udělali projížďku moderním centrem hlavního města, kdy jsem neopustil hotelovou dodávku a zamířili jsme ven z města. Vesnice v okolí Port Moresby jsou poklidné, třebaže jsou hustě zalidněné. Všudypřítomná chudoba však cti netratí. Ve vesnicích jsem se mohl pohybovat volně, díky svým průvodcům jsem se dostal do zajímavých rozhovorů s místními a mohl jsem nejednou kinou podpořit jejich snahu o obchodování. 

Navštívili jsme vesnice Hanuabadu, kde jsem viděl základní školu plnou dětí, dále vesnici Tatanu a Baruni, kde se mezi místními lidmi pohybovala bez ostychu domácí prasata. 

A přes vesnici Papa, která se nachází poblíž plynárenské společnosti, kterou vlastní nadnárodní společnost a je velmi střežená a hlídaná, jako kdyby to byl vojenský objekt, jsme doputovali na konec silnice do vesničky Lea Lea. Tady jsem zažil nejusměvavější děti a lidi z celého distriktu hlavního města. To se s těmi prázdnými či zamračenými tvářemi Port Moresby nedá vůbec srovnat. Přes mořský záliv vede ze silnice do obce dlouhá dřevěná lávka honosně pojmenovaná Lealea Bridge.

Den jsme zakončili v restauraci s výhledem na moře...

Nedaleko odtud je restaurace nad mořem s krásným výhledem, kterou vlastní přítel mého dobrodince – majitele hotelu Hodava. Papua Nová Guinea stojí na známostech a přátelstvích. A když se oznámilo, že jsem čestný host Vincenta, otevíralo mi to na správných vybraných místech dveře. V restauraci jsme načerpali síly a počkali na soumrak, který i zde je turistickým lákadlem, třebaže sem mnoho turistů nezavítá. Soumrak je všude nádherný a v restauraci se jménem Sunset (západ slunce) v přátelské atmosféře s dobrým míchaným nápojem završil krásu dnešního dne.

Kokoda Trail

Další den jsme se opět vypravili za město, neboť atrakce hlavního města jsme zvládli poměrně rychle a z důvodu bezpečí nebylo proč se po městě potulovat. A také mi bylo trochu nepříjemné vystavovat mé skvělé průvodce a ochránce složitým situacím. I oni nakonec byli rádi, že naše výlety z hotelu byly za město, neboť za celou dobu se do těch mnou požadovaných končin nepodívali. A oči jim nadšením zářily stejně jako mně při poznávání krás tohoto exotického koutu světa.

Papua Nová Guinea má i svou dlouhou turistickou cestu či stezku, chcete-li. Tou je 96 kilometrů dlouhá Kokoda Trail. Trasa vede z Kokody v provincii Oro, nacházející se uprostřed země, do vesnice Owers’ Corner v Centrální provincii, asi 50 kilometrů od Port Moresby. Přechází přes horský masiv a nejvyšší bod se nachází ve výšce 2 490 metrů nad mořem. Po této stezce putovali australští vojáci provázení domorodci a bojovali proti japonským okupantům. Projití této stezky trvá 4 až 12 dní a je doporučovaná zkušeným chodcům.

Já jsem byl spokojený, když jsem navštívil začátek této cesty. Jelikož Papua Nová Guinea není turistickou zemí, prozatím, museli jsme se na cestu vyptávat a nakonec nám pomohli místní děti, které jsme za správné navigování vzali na korbu naší dodávky a odvezli je od školy do 15 kilometrů vzdálené vesnice. Pravdou je, že cestou děti vystupovali a loučili se s námi a posledního školáka jsme vysadili až v Owers’ Corner.

Po návštěvě tohoto místa jsme museli zavítat v Port Moresby i na Národní hřbitov, kde vedle Papuánců jsou pochovaní I Australané, kteří se v druhé světové válce zasadili o vítězství spojenců nad fašistickým Japonskem.

Pohoří Variraty

Svůj pobyt v této zajímavé zemi jsem zakončil výletem do pohoří Variraty. Což je náhorní plošina, ze které je vidět vzdálené hlavní město.

Závěrem pár doporučení.... 

Do Port Moresby se vypravte ve chvíli, až budete mít zajištěné spolehlivé služby, včetně ubytování a průvodcovství. Na vlastní pěst rozhodně nedoporučuji návštěvu Port Moresby! Nemuseli byste se sami z letiště dostat dál než na pár stovek metrů. A nepočítejte s tím, že by vám někdo na ulici pomohl, spíše naopak. Vysoká míra kriminality se vyskytuje v celé zemi, ale mimo hlavní město jsem se s průvodci cítil svobodně. Ve městě samotném jsem se poprvé na cestách světem cítil nebezpečně.

Pobyt v této zemi je opravdu velmi drahý. A připravte si hotovost, s platebními kartami moc nepochodíte a šeky budete v bance směňovat za nevýhodných kursů. Voda je sice pitná, přesto i po doporučení Vincenta jsem pil vodu pouze balenou a dovezenou z Austrálie. Mám dojem, že jsem v samoobsluze zakoupil i vodu místní a také se mi nic nestalo. Kuchyně je jednoduchá, ale chutná. S nadnárodními řetězci rychlého občerstvení jsem se ani nesetkal.

Pozor, celá oblast pobřeží je zamořena malárií, proto je vhodné cestovat v suchém období, což odpovídá našemu létu, a rozhodně je nutné se vybavit repelenty. Pokud hotelový pokoj je vybaven klimatizací, rozhodně zapněte větrák, neboť komáři nesnášejí průvan! Jinak je potřeba spát pod moskytiérou, neděravou! Do země je nejvhodnější cestovat přes Austrálii, takže se připravte na dlouhý let.

Úplným závěrem děkuji Vincentovi, u kterého jsem byl ubytovaný. Vincent vůči mně byl velmi velkorysý, však jsem měl doporučení od jeho přítele, českého honorárního konzula, a auto s dvěma průvodci mi poskytl naprosto zdarma. Jen mě požádal, abych malým obnosem vždy večer své průvodce odměnil, což jsem velmi rád, po každém šťastném návratu na hotel, učinil.

Přečtěte si také o Pohnpei, ostrovním ráji v Mikronésii.