Před mnoha lety jsem vás vzal na podzimní eurovíkend do Lublaně, hlavního města Slovinska. Již tenkrát jsem se v krátkém odstavci zmínil o možnosti vyrazit z hlavního města za jeho hranice. Jelikož jsem se tenkrát zaměřil hlavně na Lublaň, tak dnes se pokusím svůj rest vůči tomuto úžasnému koutu Evropy napravit. Tak tedy vítejte ve Slovinsku a vítejte v Postojně.
Na začátek si musíme popravdě napsat, že Slovinsko není cílovou destinací pro většinu Čechů. Masa Čechů Slovinskem pouze projíždí do sousedního Chorvatska. Od letošního ledna, pro nás tedy spíše července, už Slovinsko ani nezaznamenáme, neboť Slovinsko je na tom obdobně jako Česká republika, nemá totiž žádné pozemní hraniční kontroly, neb je obklopeno zeměmi, které jsou všechny v Schengenském prostoru (Rakousko, Maďarsko, Itálie a od 1. 1. 2023 i Chorvatsko). Pokud Češi míří na chorvatské ostrovy či chorvatské pobřeží, projedou Slovinsko od rakouského Štýrského Hradce (Grazu) přes Maribor do Chorvatska po dálnici A4. Pokud však míří na chorvatskou Istrii, projedou zřejmě Slovinsko od rakouského Běláku (Villach) přes Lublaň, Postojnou na zmíněný poloostrov po dálnicích A11 a A1. Z hlavního města Slovinska je to necelých 50 kilometrů do města Postojna, kam sjedete z dálnice na výjezdu 41.
Město Postojna
Město samotné snad ani za samostatnou návštěvu nestojí. Je to nevelké město s necelými 10 tisíci obyvateli. Dominantou středu města je dvouvěžová trojlodní bazilika kostel svatého Štěpána, která je postavena v barokním slohu a pochází z 18. století. Nachází se nedaleko centrálního náměstí Titov trg. Pokud opravdu nebudete vědět, jak naložit s časem, můžete navštívit Muzeum vnitřního Kraňska. Kraňsko (někdy se uvádí i Krajina) je historická země, která se rozkládá v současnosti téměř celá na území Slovinska. Ale muzeum je opravdu jen pro zanícené historiky. A ještě než městečko opustíme, musím uvést na pravou míru jeden fakt, který se o Postojně píše. Podle dostupných informací protékají městem dvě říčky Pivka a Nanoščica. Tak ano, na katastru města se tyto vodní toky nacházejí, ale sluší se napsat, že město spíše obtékají, než že jím protékají.
Cesta k Postojenské jeskyni
Hlavní turistická atrakce se nachází severozápadním směrem od zmíněného města a z dálnice je velmi dobře značená. Z města vás tam dovede ulice pojmenovaná Jamska cesta. Za necelých 5 minut jste z Postojny na velkém záchytném parkovišti u Postojenské jeskyně. Pokud jste neřídili a mohli jste sledovat okolí cesty, možná jste po pravé straně zahlédli rozvaliny Postojenského hradu, které se tyčí na téměř holém kopci Sovič. Na kopci se nachází i bunkr z druhé světové války, ale ten zahlédnete jen, pokud zdoláte kopec.
Na záchytném parkovišti Modrijanovského mlýnu a přilehlém hotelu nás přivítal tank. Naštěstí nepoužitelný, ale je tu jako připomínka bojů mezi jugoslávskými partyzány a italskými fašisty (proto ta zmínka o bunkru na vrchu Sovič). Restauraci hotelu jsem využil až po návštěvě jeskyně, za prvé proto, že jsem měl hlad, za druhé proto, abych se po jeskynním chladu prohřál a v neposlední řadě i k tomu, abych při čekání na oběd napsal pohlednice, které jsem mohl před hotelem vhodit do poštovní schránky.
Vstup do Postojenské jeskyně
Ke vstupu do jeskyní je to z parkoviště zanedbatelný kus cesty čtvrt kilometru, které jsem hravě ušel za pět minut. Vstup do jeskyně je umístěn v Jeskynním zámku (Jamski dvorec) a k pokladnám se vždy vine dlouhá fronta návštěvníku. Tomuto se lze vyhnout zakoupením vstupenek na internetu. Já si poctivě vystál frontu, a třebaže mi přišla dlouhá, za chvíli jsem byl u pokladny. Zakoupil jsem si nejen vstupenku do podzemí, ale kombinovaná vstupenka mi umožnila prohlédnout si muzeum, vivárium, jeskyně i nedaleký Predjamský hrad. Vstupenka mě vyšla na 50 €, naštěstí se dalo platit platební kartou.
Výstavy a vivárium
Můj čas vstupu do jeskyně je až za dvě hodiny, tak jsem nejdříve navštívil Výstavu Expo Cave Karst. Jedná se zřejmě o největší výstavu o jeskyních a světových krasech. Výstava je interaktivní a bez průvodce, což vůbec nevadilo. A milým bonusem bylo i to, že vlastně se jednalo o výstavy tři. Výstava jeskyní je doplněná o expozici Motýlí svět a expozici Život během miliardy let. Po hodině jsem vstřebal tolik informací, že si další hodinu čekání zkrátím návštěvou vivária.
Největším lákadlem vivária je bezesporu živočich macarát jeskynní, kterému se též přezdívá lidská ryba pro nápadnou podobu kůže s kůží lidskou. Jedná se o největšího jeskynního živočicha v Postojenské jeskyni. Zaujalo mě, že se vystavené exempláře po nějakém čase vrací zpět do jeskyní a odloví se na výstavu další jedinci. Podle výzkumu se dožívají sta let a živí se červy, korýši, plži a ostatní vodní drobotinou. Dorůstají až čtvrt metru! Tím, že žijí pouze v jeskyni, nepotřebují oči, a také je nemají. Opět se jedná o prohlídku bez průvodce, tak jsem tu zbývající hodinu řádně využil.
Návštěva Postojenské jeskyně
To už však nastal čas, kdy mě vstupenka opravňuje k návštěvě nejúchvatnější jeskyně světa. Postojenská jeskyně je však jeskynní soubor čítající délku asi 25 kilometrů a po dlouho dobu se pyšnil označením nejdelší slovinský jeskynní komplex. Soubor byl vytvořen podzemní říčkou Pivka, kterou jsem zahlédl již ve městě Postojna. Čeká mě prohlídka dlouhá přes 5 kilometrů a mnou podceněná letní teplota 10 °C. Přibalte si dlouhé nohavice a dlouhý rukáv, v kraťasech a letním tričku vám budou drkotat zuby jako mně.
Podívaná v jeskyni je dech beroucí...
Krasová výzdoba je opravdu impozantní. Největším zážitkem je však Briliant – vznešený pětimetrový bělostný stalagmit. Jeho zářivou bělost zaručuje sintr, který se tu po kapkách ukládá. Trasa není bezbariérová. S průvodcem a skupinou asi 50 spolucestujících ze začátku nastupujeme do jeskynního vláčku. První železnice zde byla postavena již v roce 1872. Ta současná, dvoukolejná, tudíž raritní, je z roku 1964. Projíždíme Gotickou síní, která je bohatě zdobená stalaktity a stalagmity. Poté nám vláček zastaví v Tančírně, která slouží již přes dvě stě let různým kulturním akcím. To už však vláček míří ke konečné Velká hora, kde nás průvodce upozorňuje na přírodní sochy a vypráví různé legendy. Některá slova mi unikají, neboť prohlídku absolvuji ve slovinštině. Ale troufám si odhadnout, že smysl výkladu chápu. Přes Ruský most se přemisťujeme do Krásných jeskyní. Je to podívaná tak zvaně dech beroucí. Poté už následují Špagety, podle krasových útvarů brček, Bílá a Červená síň, a přicházíme k Briliantovému průsmyku. Zde je onen symbol jeskyní, již zmíněný Briliant. Ten se však fotografovat nesmí. Poté se vracíme přes Koncertní síň (proč se asi tak nazývá?), kde se dozvídáme něco zajímavého o jediné podzemní poště. To už však jsme nabádáni, ať si zakoupíme na památku nějaké upomínkové předměty (v mém případě pohlednice) a vracíme se opět k vláčku, který nás vyváží z jeskyně ven. Venku je příjemných 29 °C a mně ani nepřišlo, že jsem v podzemí pobyl 90 minut.
Predjamský hrad
Po obědě a vhození pohlednic do poštovní schránky odjíždím směrem na severozápad přes obec Bukovje k Predjamskému hradu, kam mám možnost vstoupit na zakoupenou vstupenku. 10 kilometrů jsem automobilem ujel za necelou čtvrt hodinu. Naštěstí je parkoviště před hradem a já stíhám hrad otevřený. Na to si, prosím, dejte pozor a před nákupem multivstupenky si spočítejte čas, zda všechny objekty budou ještě otevřené. Mám velké štěstí, ještě před prohlídkou jeskynního hradu, můžu sestoupit do Jeskyně pod Predjamským hradem s průvodcem. Jedná se o druhou nejdelší přístupnou jeskyni ve Slovinsku, která se rozkládá ve čtyřech patrech. Prohlídka je dlouhá necelých tři čtvrtě kilometru. Vybavili nás čelovkami, neboť v jeskyni není zaveden elektrický proud. Prohlídka pro mne nabývá na dobrodružnosti. V jeskyni se dozvídám o tom, že je obývaná již od doby kamenné. Teď je však zimovištěm netopýrů.
Po výstupu z jeskyně, nohy dnes dostávají zabrat, se již dostávám do hradu. Jedná se o největší jeskynní hrad na světě, který se vypíná na vysokém skalním útesu. Hrad je opět bez průvodce a já se můžu kochat hlavně rytířskou výzdobou. Prohlídka hradu je opět bariérová, stoupám a klesám při prohlídce po nespočetném počtu schodišť. Musím uznat, že hrad je opravdu zajímavý a neobyčejný, že si právem zaslouží zařazení na seznam deseti nejvíce fascinujících hradů světa. Když trochu přimhouřím oči a nechám poodejít těch několik málo návštěvníků, kteří si prohlížejí hrad se mnou, dostávám se do dob rytířských, kdy řinčení zbraní o brnění bylo naprosto všedním jevem a do toho slyším trubadúry hrát a zpívat hrdinné písně.
Sluníčko již pomalu zapadá za všudypřítomné kopce a já opouštím Predjamský hrad. Naštěstí se můžu v restauraci posilnit skvělou večeří v chutích typických pro Slovinsko. Jsem natolik fascinovaný dnešním dnem, že jsem to od návštěvy Postojny ani nečekal. Tolik zážitků, které jsem tu načerpal. A tolik posílení lýtek a stehenních svalů, to mi snad ani žádná posilovna v takovéto koncentraci neposkytne.
Park Postojnska Jama nabízí ještě mnohem více, ale to už by bylo zapotřebí přespat ve zmíněném hotelu a všechny návštěvnické okruhy dostat do dvou dnů. Během jednoho dne, se nedá vše navštívit. Myslím si však, že to není ani podmínkou a snad ani nejurputnější turista by o tolik zážitků v jednom dni nestál.
Výhodou je, že se tady můžete zastavit cestou k moři na Istrii. Anebo si udělat z Istrie jednodenní výlet, pokud už vás moře omrzí, nebo pokud nějaký den vašeho pobytu bude bez sluníčka. Ve Slovinsku, stejně jako v Rakousku či Chorvatsku, se platí eury, takže v tom není žádná překážka. V Parku Postojnska Jama jsou všude přijímány i platební karty. Tak pokud se chystáte na Istrii, popřemýšlejte, zda by se vám takovýto jednodenní výlet líbil. Možná to bude příjemná změna oproti návštěvě antického amfiteátru v Pule.
Přečtěte si také článek Eurovíkend v Lublani.