Jediná skutečně moderní metropole Pobaltí, kosmopolitní město a kulturní centrum oblasti. Tak se často hovoří o hlavním městě Lotyšska Rize. A i když smutná historie je tu stále přítomná, Rigu je v mnoha ohledech možné přirovnat k ostatním velkým evropským městům. Zároveň si však zachovává svůj folklór. Velkou předností je, že tu nejsou davy turistů a ceny jsou poměrně vstřícné.
Důležitá spojnice východní a západní Evropy
Riga se nachází téměř v samém srdci země, v Rižském zálivu na březích Daugavy, nejdelší lotyšské řeky. Díky své strategické poloze a snadné dostupnosti k moři se už před staletími stala důležitou spojnicí mezi východní a západní Evropou a významným dopravním střediskem je dosud.
Je nejlidnatějším městem celého Pobaltí, má asi 615 tisíc obyvatel. Místní mají podobnou náturu jako Češi. Přímo v Rize žije hodně mladých lidí, kteří hrůzy minulého režimu nepamatují, což se na jejich mentalitě výrazně projevuje. Zajímavostí je, že Lotyši tvoří jen zhruba polovinu obyvatel Rigy.
Historické centrum má své kouzlo
Nejprve vyrážíme do historického centra Rigy. Leží na východním břehu Daugavy a přezdívá se mu Staré město. Snad všechny uličky vedou na Katedrální náměstí, kde se nachází největší katedrála v celém Pobaltí Doma baznica. Ale i samotné bloumání historickými uličkami má své kouzlo. Velká řada staveb je v secesním stylu. Za vidění stojí také oblast Tris Brali, kde stojí miniaturní měšťanské domky z 15. století. Jeden z nich ukrývá muzeum architektury. Muzeí se ostatně v Rize nachází celá řada.
Městský park a zbytky původních obranných hradeb
Staré město z druhé strany lemuje obrovský městský park. Ten se rozkládá v oblasti, kde ve středověku stály obranné hradby. Nedaleko budovy parlamentu se tyčí Prašná brána, jež je jedinou součástí hradeb, která zůstala zachována do dnešních dnů. Věž pomohl v 19. století zachránit studentský spolek. Nyní se v ní nachází část muzea války. Také parků je ve městě hned několik a vybízejí k tomu, aby si v nich člověk na chvíli poseděl, odpočinul a načerpal síly na další poznávání této zajímavé metropole.
Pěšky po centru Rigy
Výhodou je, že po centru Rigy se dá chodit pěšky, vše je dobře dostupné. To jsme ocenili nejen kvůli tomu, že jsme ušetřili peníze, ale i z toho důvodu, že jsme měli problém se v místních jízdních řádech vyznat. Stojí za to prohlédnout si město i z pravého břehu řeky. Riga je od pohledu plná věžiček a její silueta je úchvatná.
Paneláková sídliště jako memento komunismu
V Rize vládne zvláštní atmosféra. Není komerční jako ostatní světové metropole a je i klidnější. Ve srovnání třeba s Prahou zde člověk nevidí každodenní stres a spěch. Také je všude cítit, jak moc jsou místní hrdí na svou nezávislost, o tu ostatně museli v minulosti opakovaně bojovat. Sovětský svaz v Lotyšsku nechal výraznou stopu. A to nejen na mentalitě lidí, kteří trpěli pod komunistickým útiskem, ale i v architektuře. Obzvlášť výrazně je to vidět na okrajích města, kde se tyčí velká paneláková sídliště. Jsou nevzhledná a často ve velmi špatném stavu. Komunismus zemi zasadil obrovskou ránu, a to i přesto, že v posledních letech zaznamenalo obrovský ekonomický růst a modernizace je znát téměř všude. Paneláková sídliště se svými rezavými balkony a oprýskanými fasádami však dosud působí jako memento doby.
Obrovské tržiště v zepellinských hangárech
Riga je proslavená jako ideální místo pro velké nákupy. Možná je to i tím, že místní mají ještě v živé paměti doby, kdy se tu kvůli komunistické nadvládě nedalo koupit v podstatě nic, takže si to nyní vynahrazují. Po celém městě je spousta obchodních center i menších obchůdků. Turisty to ale nejvíc táhne k nádraží, kde už od roku 1920 funguje Centraltirgus, jedno z největších tržišť v Evropě. Prodává tu zhruba 3000 obchodníků a k dostání je zde především jídlo, pivo, ale také nejrůznější suvenýry, textil nebo homeopatika. Zajímavé je však i místo, kde se všechny ty obchody odehrávají. Jde totiž o zeppelinské hangáry, které jsou asi 20 metrů vysoké. Původně je zde vystavěli Němci už během první světové války. Je jich tu hned pět, přitom na celém světě už jich zbývá pouze devět.
Etnografické muzeum i s tradiční lotyšskou hospodou
Na předměstí Rigy se pak rozkládá jedinečné etnografické muzeum. Jde vlastně o skanzen, který ovšem zahrnuje zhruba sto tradičních lotyšských staveb. Naštěstí jsme si v průvodcích přečetli, že je dobré si s sebou vzít mapku, protože muzeum je opravdu rozlehlé. Jednotlivé stavby je možné si prohlédnout, my jsme si nemohli nechat ujít návštěvu původní hospody.
Protiatomový bunkr měl ochránit 250 soudruhů
Z Rigy stojí za to udělat si výlet do obce Ligatne, v jejíž blízkosti se v hloubce devíti metrů nachází protiatomový bunkr, kde se měli v případě jaderného konfliktu schovat komunističtí hodnostáři z celého Pobaltí. Byl postaven pro 250 lidí, kteří by v něm měli zvládnout přežít minimálně tři měsíce. Chráněn je pětimetrovou vrstvou ocele proti radioaktivnímu záření. Nachází se tu zhruba 90 místností, plocha je ostatně obrovská – bunkr zabírá asi dva tisíce metrů čtverečních. Na první pohled jde komplex jen těžko odhalit, na povrchu jsou obytné budovy a hřiště, aby to vypadalo, že se jedná o klasický rekreační areál. Kryt už je v současnosti přístupný veřejnosti a mnozí v něm mohou zavzpomínat na doby branné výuky. Není tu nouze o plynové masky a podobné propriety, všemu pak „vévodí“ nástěnka s podobiznou Lenina.
Město plné kultury i hospod
V Rize má čestné místo kulturní život. Především místní opera je vyhlášená snad po celém světě. Konají se zde ale i různé výstavy a koncerty. Zajímavá je také budova Národní knihovny, která zaujme nejen svou velikostí, ale také tím, že je prosklená. Žije to tu i po nocích. Otevřené jsou nejrůznější kluby, hospody, diskotéky, ale také striptýzové bary. Na rozdíl od jiných evropských metropolí je zde i alkohol poměrně levný.
Místní kuchyně je tučná a bez výrazného koření
Kulturní život je spojený také s kavárnami. Těch je ve městě skutečně velké množství a bývají velmi moderní. Místní jídlo je vydatné a často i dost tučné. Nejčastěji se používá vepřové a hovězí maso, ryby, vejce, brambory, zelí a kapusta. Za národní jídlo se zde považují bramboráky (kartupeļu pankūkas) a žitný chléb (rupjmaize), který je nasládlý. Časté jsou také pelmeně, tedy taštičky plněné masem. Překvapilo nás ale, jak málo Lotyši používají koření. Ceny jsou ovšem poměrně přívětivé.
Ochutnávku místních panáků jsme raději vynechali
Velmi oblíbené je v Rize pivo. Kromě známých značek je zde možné ochutnat i pivo z místních minipivovarů a cidery. Není nouze o speciály, známé je třeba česnekové pivo, jeho ochutnávku jsme ale dobrovolně vynechali. S díky jsme odmítli i místní panák Black Balsam, protože v průvodcích jsme si přečetli varování, že chutná asi jako kapky na kašel. Jsou zážitky, které si rádi necháme ujít.
Pokrok i vzpomínky na děsivé období, taková je Riga
V žádném případě bychom si ale nechtěli nechat ujít výlet do Rigy. Město má obrovské kouzlo – a to dost specifické. Je v něm cítit výrazný vliv socialismu, ale také snaha toto hrozné období překonat. Pro turisty pocházející z bývalého východního bloku tak má návštěva lotyšské metropole o to zvláštnější atmosféru.
Přečtěte si také o hlavním městě sousedního Estonska - Tallinnu, olympijském městě na východě Evropy.