Šanghaj, město mnoha světových NEJ

Šanghaj nejlidnatější město Číny a druhé nejlidnatější město na světě vůbec

• počet obyvatel: 27 000 000

Šanghaj je nejlidnatější město Číny. Už to samo o sobě něco vypovídá. Nečekejte malé zážitky, když jste v tak obrovském městě. 

Po příletu na letiště Pudong jsme se vydali k přepážce s tranzitním výstupem do města. Vízum na pobyty do 144 hodin je zcela zdarma a průchod ven proběhl bez problémů. Úředníci se nás v podstatě zeptali pouze, kam letíme, a pustili nás. Zvládl to dokonce i náš doprovod, který neumí ani slovo anglicky. Zamával návaznou palubní vstupenkou na večerní let a bylo. Letiště je vzdáleno asi hodinu jízdy autobusem nebo metrem od centra města. My jsme ale zvědaví na první NEJ tohoto města a místo těchto dopravních prostředků sedáme do Maglevu. 

Maglev, nejrychlejší rychlovlak na světě

• rychlost: 430 km/h

Ta hodina jízdy, respektive 30 km, se totiž dá stáhnout na úctyhodných 8 minut, pokud sednete jako my do nejrychlejšího vlaku na světě. Název MAGLEV je zkratka pro magnetickou levitaci. Vlak totiž nemá koleje, ale využívá speciální systém magnetů, díky kterým může dosahovat takové rychlosti. Maglev v Šanghaji je jediný pravidelně provozovaný spoj tohoto systému na světě. Když jsme do něj usedli, připadal nám jako jakýkoliv jiný vlak, podobný metru. Ale když se rozjel, brzy jsme pocítili tu pořádnou rychlost. Měli jsme pocit, že se snad vznášíme a vůbec jsme nestíhali pozorovat blízkou krajinu, jak rychle se za okny míhala. Stejně jsme ale nejvíc koukali na displej, který ukazoval aktuální rychlost. Zrychlení bylo neuvěřitelné. Cena za tuto jízdu byla jednou tak dražší než přesun autobusem, ale zážitek to byl k nezaplacení. Po tomto adrenalinu jsme se ocitli v centru města, ale abychom se dostali tam, kam potřebujeme, museli jsme ještě přesednout na metro. 

Metro v Šanghaji, druhé největší na světě

• 16 linek
• 550 km

O metru v Číně kolují historky a my jsme byli zvědaví, jestli je to fakt tak hrozné. Čekali jsme legendární tlačenice, které ve špičce vznikají. Je pravda, že hned po vstupu do metra jsme si říkali, kam se hrabe pražské metro se svými třemi linkami. Vyznat se v bludišti šanghajského metra byl docela oříšek, ale nakonec svůj cíl nacházíme, kupujeme lístky přes šikovný a intuitivní automat a vcházíme do bezpečnostních rámů. Skutečně tady během každého vstupu do metra procházíte bezpečnostní prohlídkou, která ale probíhá velmi rychle, lidé jsou disciplinovaní a evidentně zvyklí. 

A už stojíme na nástupišti a žasneme. Během čekání na metro se každý snaží urvat svůj kousek místa u skleněných otevíracích dveří, za kterými za chvíli zastaví přijíždějící vlak. Ještě že jsou koleje za skleněnou zábranou, jinak by snad všichni popadali do kolejiště. Daří se nám hned na první pokus dostat do vagonu. Máme pocit, že všech 27 milionů obyvatel tohoto města je právě v našem vagonu. Naštěstí tak nemusíme jezdit denně do práce, takže nám to přijde jako sranda. 

Jsme na místě, vystupujeme ve stanici Lujiazui, odkud to má být ještě 500 metrů pěšky k Shanghai Tower. Vylézáme z metra a nevíme, kam přesně se vydat, ale stačí zvednout oči k obloze a cíl vidíme jasně a zřetelně. A za ním vyrážíme. Při procházce poznáváme i jiná známá místa Šanghaje: Oriental Pearl Tower, Shanghai World Financial Center a jiné stavby, které udávají centru města jeho podobu. My ale míříme dál. A hlavně výš.

Shanghai Tower, mrakodrap s nejvyšší observatoří světa

• 2. nejvyšší budova světa
• výška: 632 m
• rychlost výtahu: 73,8 km/h

Když stojíme pod budovou, Šanghaj Tower oproti ostatním výškovým budovám v okolí nijak extra vysoce nepůsobí. Kupujeme vstupenku v přepočtu za cca 650 Kč, prohlížíme malou expozici o budově, kde se seznamujeme se zajímavostmi této stavby, a vyrážíme do výtahu. Jsme v Číně, takže nás už ani nepřekvapuje, že i tento výtah má jedno NEJ. Jedná se o nejrychlejší výtah světa. Výtahem se do 119. patra, kde je observatoř, dostaneme za neskutečných 53 sekund. Cesta dává zabrat našim uším, ale nejvíc stejně myslíme na tu šílenou hloubku pod našima nohama. Lepší nemyslet! 

Když vylezeme z výtahu, teprve nám začne docházet ta neuvěřitelná výška. Zatím se nám ani moc nechce k obrovským oknům, které slouží jako stěna mrakodrapu. Brzy si ale dodáváme odvahy a vychutnáváme úžasné výhledy na město. I když je budova druhá nejvyšší na světě, ve skutečnosti jsme nejvýše, co můžeme na světě ve výškové budově stát. Právě Shanghai Tower má totiž observatoř pro návštěvníky ve větší výšce než nejvyšší budova světa, dubajská Burj Khalifa. Tam se můžete oficiálně podívat “jen” do 555 metrů. Zážitek je to maximální a slovy se popsat nedá. Dá se ale určitě doporučit! Na cenu vstupenky rychle zapomínáme a užíváme si výhledy, které jinde na světě nenajdeme.

Výlet do takové výšky musíme napřed někde vstřebat a pořádně se uzemnit. A to nám nejlépe půjde u nějakého dobrého jídla. Jak jinak.

Není čínská restaurace jako čínská restaurace

K občerstvení volíme jednu z mnoha tradičních jídelen, kterých je po celém městě spousty. Jedná se o obrovské samoobslužné restaurace, kde najdete široký výběr všech možných tradičních jídel. Vůbec netušíme, o jaká jídla se jedná a vybíráme očima. Ceny jsou pohodové a vzhledem k tomu, že kolem sebe nevidíme žádné turisty, víme, že jsme vybrali správně. Jídlo bylo opravdu jiné. Nebylo špatné, ale určitě na něj nejsme zvyklí, ani pokud známe všechny ty speciální a opravdu čínské a asijské restaurace v ČR. Zklamaní ale nejsme. Alespoň jsme poznali něco víc než jen čínský McDonald.

Trocha historie v zahradách Yuyuan Garden

Po typicky městském zážitku vyrážíme do zahrad Yuyuan, které nám přijdou jako oáza na duši. Sice tu potkáváme daleko více turistů než v ostatních částech města, ale parky a stavby jsou tak nádherné, že nám to plně vynahrazují. Yuyuan představuje typické čínské zahrady, které jsou  umístěny ve starém městě. Zahrady leží přímo na stanici metra, která nese jejich název, proto nebylo moc složité se sem dostat. 

Se stavbou zahrad se započalo v roce 1559 a v roce 1577 již stály v podobě, v jaké je můžeme dnes navštívit. Toto unikátní místo má rozlohu 2 hektary, na kterých nacházíme 30 staveb, pagod a pavilonů, spousty umělých jezírek se zlatými rybami, zeleň a především úžasný 200 let starý strom, jinan dvoulaločný. 

Odoláváme mnoha turistickým suvenýrům a místních pochoutkám a na chvíli si připadáme jako v orientální pohádce nebo ve starém filmu. Čínská kultura je naprosto odlišná od té naší a nic podobného v České republice nemáme ani náznakem. I proto si výlet užíváme a uvědomujeme si, jak odlišná jsou na Zemi místa. 

Šanghaj ještě jednou, nebo už nikdy?

Při našem druhém celodenním pobytu v Šanghaji při cestě zpět do ČR už vychutnáváme pouze ruch města, hledáme dobré jídlo a odpočinek. Výhodou je, že v Šanghaji si najde každý to svoje. Pokud netoužíte po přesunech po městě a chcete třeba jen nasát tu pravou atmosféru obrovského světového velkoměsta, bude vám stačit se postavit na jednu z mnoha rušných ulic a rozhlížet se kolem sebe. Sledovat můžete davy turistů, kteří mají jediný cíl - utratit peníze v obrovských nákupních centrech. Ale i chudé místní, kteří sbírají kartonové krabice a vozí jich na starých kolech neuvěřitelné množství na sběrná místa. Všude okolo neonové nápisy, blikající reklamy, známé značky. Tohle je opravdu město, které tepe. A kde se mísí úplně všechno. Chudoba i bohatství, staré i nové.

Šanghaj nás dostala. Ještě teď jsme ji tak plní, že si říkáme, že to všechno stálo za to. Po odletu do Čech jsme měli pocit, že máme dost. Že jednou stačilo. Ale čím více ubíhá času od naší návštěvy, nejsme si jistí. Možná, že přece jen do Šanghaje ještě jednou vyrazíme. Ale zatím si to užijte za nás. 

Přečtěte si také o dalším čínském městě - Hongkong, přístav v deltě Perlové řeky.