Severní Mariany, tropický ráj v Tichomoří

Nejjižnějším ostrovem Marian je ostrov Guam, který je pod správou USA již od roku 1898. A na zbylých ostrovech zmíněného souostroví se nachází nezačleněné území Spojených států amerických plným názvem Společenství Severních Marian.

Trocha historie

Severní Mariany byly součástí Poručenského území Tichomořských ostrovů, obdobně jako Federativní státy Mikronésie, Palau a Marshallovy ostrovy. Ale Severní Mariany se rozhodly jít jinou cestou než zbylá území. Ta v druhé polovině 80. let se rozhodla pro cestu k samostatnosti, kterou dosáhla ve volném svazku s USA. Severní Mariany se na začátku roku 1978 rozhodly pro přeměnu ve Společenství Severních Marian v politické unii se Spojenými státy americkými. Poručenská správa byla zrušena v listopadu 1986 a formálně nové uspořádání potvrdilo OSN v roce 1990. Historie je však  mnohem barvitější. K osídlení ostrovů došlo ještě v dobách před narozením Krista. Od roku 1521 ostrovy ovládli Španělé, kteří je měli v držení až do roku 1899. Po prohrané americko-španělské válce Španělsko prodalo ostrovy Německu, které je mělo v držení necelých dvacet let. Po prohrané 1. světové válce o ostrovy Německo přišlo a správy se ujalo Japonsko. Opět po necelých dvaceti letech, po prohrané 2. světové válce, o ně přišlo Japonsko. A v roce 1947 došlo k vytvoření zmíněné Poručenské správy OSN, kterou vykonávaly Spojené státy americké. Zajímavostí je, že od roku 1898 se nepodařilo opět celé souostroví sjednotit do jednoho územního celku. A nepovedlo se to ani, když jsou Guam a Severní Mariany součástí Spojených států amerických. Možná je to tím, že na Guamu je velká námořní a letecká vojenská základna ozbrojených sil USA.

Vstup na území Severních Marian

Já jsem se na Severní Mariany vypravil z Guamu. Ačkoliv jsem letěl z jednoho území USA do druhého, musel jsem se podřídit pasové a celní kontrole, která nebyla jen nějakou formální záležitostí. Díky elektronickému systému pro cestovní povolení (ESTA) nebyl přelet z Guamu na Saipan, hlavní ostrov Severních Marian, nemožný. Zajímavostí je, že k návštěvě těchto amerických území musíte mít schválenou ESTA, nebo platné americké vízum, anebo některé státy, k nimž Česká republika nepatří, patří do programu bezvízového styku.

Z patnácti ostrovů jsou v současnosti osídleny pouze tři, které se nacházejí v jižní části souostroví. Ještě nedávno žili lidé i na severních ostrovech Severních Marian, ale kvůli vulkanické činnosti museli být přesídleni. Obydlenými ostrovy jsou tedy Saipan, Tinian a Rota. A já přistávám na prvním zmíněném. Vstupní formality jsou tady opravdu formální. A já po východu z letiště, které se nachází v jižní části ostrova, mířím rovnou do autopůjčovny.

Jaké je vlastně hlavní město?

Po dobře udržovaných silnicích jedu po západním pobřeží ostrova a kochám se pohledy na blankytné nebe a modrozelený Tichý oceán, na kterém sem tam zahlédnu velké námořní nákladní lodě. 

To už mě silnice přivádí do největšího města ostrova Garapan. Toto město bývalo kdysi označováno za hlavní město celého společenství. Teď je však všechno jinak. Většinou se již o Garapanu ve světových statistikách nic nedočtete a za hlavní město bývá označován celý ostrov Saipan. Když jsem se však během mé návštěvy rozkoukal, zjistil jsem, že  východně od Garapanu se na kopci nachází vesnice Capitol Hill, kterou bych definoval jako hlavní město celých Severních Marian, neboť se tu nachází sídlo guvernéra, budova zákonodárného sboru společenství, hlavní pošta, resp. hlavní pobočka pošty Spojených států amerických, místní ministerstvo obchodu a řada dalších vládních a správních budov.

Když jsem pátral po údajích o této obci, narazil jsem na dokument, který říkal, že obec byla postavena v roce 1948 jako tajná základna pro výcvik nacionalistických čínských partyzánů. Ale již v roce 1962 sem přesídlily z Garapanu vládní instituce.

Největší město Garapan

Já však jsem ubytovaný v největším městě, kde je možnost se ubytovat nejvyšší. Další možnosti ubytování se nachází na plážích západní strany ostrova. V Garapanu si připadáte jako v americkém městě. Jsou tu velká nákupní centra, která jsou klimatizovaná. V nich narazíte na prodejny nadnárodních řetězců, ať už jde o potraviny, elektroniku, módu či šperky. Samozřejmostí je tu řada restaurací. Narazíte zde na lokální, které hlavně nabízejí pokrmy z ryb a mořských plodů, ale na jídelním lístku jsou i kuřata a vepřové. Většinou jsou to restaurace laděné do asijských chutí. A vedle toho nechybí americké podniky rychlého občerstvení.

Parky v Garapanu

Garapan je zajímavým místem. Našel jsem na severu města park, který je i americkým návštěvnickým centrem (American Memorial Park). Jedná se o připomínku amerických zásluh v osvobození ostrova ve 40. letech 20. století od Japonců. Park má otevírací dobu a je příjemným místem k odpočinku. 

Oproti tomu na jihu města se nachází Park cukrového krále (Sugar King Park). Celý park je laděn do japonského stylu a není možného ho jen tak nalézt. Musíte trochu hledat. Orientovaný je ze západu na východ. A na západě parku je vystavena parní lokomotiva s jedním vagónkem, která připomíná dobu, kdy na ostrově ve velkém pěstovali Japonci cukrovou třtinu. Ve středu parku se nachází šintoistická svatyně (Saipan Katori Shrine) a nedaleko před ní je i socha japonského cukrového krále. Jsou zde cedulky, kde se dozvíte o japonském brutálním kapitalismu a imperialismu, které  trochu jitří emoce. Osobně se domnívám, že práce na plantážích cukrové třtiny byly vždy náročné a bylo jedno, ve kterém státě se právě cukrová třtina pěstovala. Na samotném východním cípu parku se nachází buddhistický chrám (Saipan International House of Prayer).

Výhled na celý ostrov

Z Garapanu se vydávám na východ do kopců, abych si prohlédl zmíněný Capitol Hill. Jedná se opravdu o vesnici s vládními úřady, poštou a baseballovým hřištěm. Nic jiného tu ani za zhlédnutí není.

Pokračuji po silnici k nejvyššímu bodu ostrova Mount Tapochau. Mám velké štěstí, že se mi daří po silnici vyjet těsně na vrchol. V současné době je prý silnice již téměř nesjízdná a musí se na vrchol vystoupat pěšky. Vrchol hory se nachází v nadmořské výšce 474 metrů a je z něj parádní kruhový výhled po celém ostrově. Na vrcholu je umístěna bílá socha Ježíše Krista. Schodiště a cesta k soše jsou lemovány informačními tabulemi, ze kterých se dozvíte historická fakta, mimo jiné i o bitvě o Saipan, která proběhla v roce 1944.

Pláže a relax

Ale tento tichomořský ostrov samozřejmě skýtá i místa k odpočinku, nejen k poznávání historie. Takže pár dní testuji místní písečné pláže a teplé vody Tichého oceánu, abych zodpovědně prohlásil, že nejlepšími plážemi ostrova jsou Tanapag Beach a Pau Pau Beach, které se obě nacházejí na severu ostrova Saipan.

Podlehl jsem i vábení místní cestovky a vypravil se s nimi na potápěčský výlet do The Grotto. Jedná se o mořskou jeskyni, do které je organizovaný vstup. Většinou se potápíme všichni účastníci pouze s maskou a dýchací trubicí. Vstup z parkoviště do jeskyně je po schodech a pak už musíme po kluzké skále a skočit rovnou do vody. Ještě si všímám, že pro výlet tu jsou nainstalovaná lana. Pak už se nořím s ostatními do modré vody a pod dohledem průvodce proplouváme do jeskyně. Proplout jeskyní do otevřeného oceánu nemáme dovoleno kvůli silným oceánským proudům. Po tomto zážitku se vracíme zpět na základnu, která je vlastně i místními lázněmi a užíváme si zbytek dne v bazénkách a bazénech o různých teplotách vody, v sauně i v relaxačních místnostech.

Ze Severních Marian jsem sice navštívil pouze ostrov Saipan, ale i tak jsem nadšený. Ostrov mi splnil všechna má očekávání ohledně tropického ne moc velkého ráje. A vlastně i ta občanská vybavenost Garapanu, která si nezadá nic s americkými městy, byla vlastně přínosná. A to jsem nepopsal vše, co jsem měl v úmyslu, takže vás někdy v budoucnu na Saipan ještě zavedu.

Závěrečné informace

Na Saipan se dostanete letecky a nejlepší cesta je z Prahy přes Soul a Guam. Výhodou Saipanu je i stálá nekolísavá teplota, která se průměrně drží okolo 29 °C. Suché období bez tajfunů trvá od prosince do června. Pro návštěvu souostroví je nutný cestovní pas s vízem Spojených států amerických nebo elektronické cestovní povolení. Domluvíte se bez problému anglicky a platí se zde americkými dolary. Měl jsem s sebou mezinárodní řidičský průkaz a národní řidičský průkaz, ale nikdo je vidět nechtěl.

A kdybyste přemýšleli, kde zaparkovat své auto před odletem z Prahy, můžete vyzkoušet třeba naše parkování u Letiště Praha :)