Skotsko, země divoké přírody i jedinečných památek

Edinburgh je kulturní metropolí

Athény severu, tak se přezdívá hlavnímu městu Skotska, Edinburghu. Jde totiž o centrum kultury, každoročně se zde koná několik festivalů – divadla, filmu, komedie či knihy. Nachází se tu i největší britské divadlo Playhouse s kapacitou 3000 diváků. Architektura je zde poměrně dost rozmanitá. Stojí tu staré stavby i velmi moderní budovy. Obzvlášť působivé jsou gregoriánské domy z 18. století. Dominantou je Edinburský hrad, který na město majestátně shlíží ze skály sopečného původu. Nejstarší částí je kaple sv. Markéty z 12. století. K hradu procházíme uličkami Starého města a je to zvláštní pocit. Jeho část totiž vyrostla na ještě starším městě, jež se dodnes skrývá pod dlažbou. Jeho součástí byla i ulička Mary King’s Close, kterou v současnosti lze za poplatek navštívit.

Kavárna, kde vznikl svět Harryho Pottera

A kam v Edinburghu na kávu? Na to by měla odpověď i J. K. Rowlingová. Ta totiž první dvě knihy o Harrym Potterovi napsala v kavárně The Elephant House v ulici George IV Bridge. Kavárna má skutečně zvláštní atmosféru a je mezi fanoušky kouzelníka s jizvou na čele natolik oblíbená, že nás ani nepřekvapilo, že je plná. Nedaleko od kavárny se nachází George Heriot’s School, která patrně Rowlingové posloužila jako inspirace pro Školu čar a kouzel v Bradavicích. Jedná se skutečně o impozantní stavbu, z níž dýchá historie.

Rosslynská kaple a svatý grál

Z Edinburghu vyrážíme na venkov, asi 11 kilometrů od centra se totiž nachází Rosslynská kaple. Výhodou je, že až téměř k ní jezdí MHD. Táhne nás to tam především proto, že právě tam končí náš oblíbený román Dana Browna Šifra mistra Leonarda. V kapli, konkrétně v Učedníkově sloupu, má podle něj být ukryt svatý grál. Nic takového pochopitelně nikdy nebylo prokázáno, ale kaple má i díky tomu opravdu zvláštní kouzlo. Člověk má na místě pocit, jako by pradávné dějiny a mýty ožívaly. Tajemná a zároveň klidná atmosféra nutí spojit se s vlastním duchovnem. Kaple pochází z druhé poloviny 15. století, kdy na místě měla na rozkaz sira Viléma St. Claira vyrůst nádherná katedrála. Po jeho smrti se však stavební práce zastavily a hotová byla jen východní loď, tedy současná Rosslynská kaple. I když často si na cestách zajímavé budovy prohlížíme jen zvenčí, navštívit Rosslynskou kapli pro nás bylo takřka povinností. A rozhodně jsme nelitovali, interiér je naprosto úžasný. Je zdobený obrovským množstvím ornamentů, z nichž některé nás na takovémto církevním místě poněkud překvapily. Kromě andělů, ďáblů a květin se zde objevuje i kukuřice nebo kaktus.

Glasgow, město plné muzeí

Další naší zastávkou je Glasgow, největší skotské město. Také zde to žije kulturou, koná se tu mnoho festivalů, mezi nimi třeba Mezinárodní festival dudáckých kapel. Divadla a galerie se řadí mezi nejlepší na světě. Funguje tu velké množství muzeí, do nichž je navíc vstup zdarma. Vyhlášená je Galerie moderního umění. Glasgow není tolik orientované na turisty jako Edinburgh, a tak je tady více cítit původní atmosféra. A to se potvrzuje hlavně večer, kdy to ve městě skutečně žije. Velmi oblíbená je tu muzika, která zní téměř na každém rohu, hudebních klubů se zde nachází celá řada. 

Divoká příroda umí být zrádná

Města ale nejsou to hlavní, za čím jsme do Skotska přijeli. Nejvíce nás sem nalákala tajuplná příroda. Nejznámější je Skotská vysočina (Highlands). Ale to, že je neznámější, ještě neznamená, že to tam vypadá jako u nás v Krkonoších. Jsou místa, kde nepotkáte ani živáčka. Místní kopce a hory nejsou příliš vysoké, jsou ale typické svou divokostí a mohou být i zrádné. V některých místech není ani mobilní signál, a tak je vždy lepší vzít si s sebou mapu a kompas. Nejvíce se nám líbil Národní park Loch Lomond kolem stejnojmenného jezera, které je největší ve Skotsku. 

Nejvyšší horou Skotska je Ben Nevis (1344 m. n. m). I když není příliš vysoká, výstup z údolí Glen Nevis po jižní straně zabere zhruba 5 hodin. Doporučujeme nepodceňovat oblečení, i tady se ukazuje, jak mohou být místní hory nepředvídatelné. Výhledy na drsnou přírodu však za trochu námahy rozhodně stojí.

Na výlet za lochneskou příšerou

Snad pro každého turistu je nutností zastávka u jezera Loch Ness. Kdo by neznal povídačky o příšeře Nessie? Přestože nikdy nebyly potvrzeny, jezero zkrátka působí magicky a návštěvníky přitahuje jako magnet. Je hluboké asi 300 metrů a dlouhé 34 kilometrů. Pro nás je taková rozloha něco nepředstavitelného. Lochnesku jsme sice neviděli, ale i tak výlet stál za to.

Ostrov Skye a skalní jehly Old Man of Storr

Součástí země jsou čtyři souostroví, která se nacházejí na severu a západě – Orkneje, Shetlandy, Vnitřní Hebridy a Vnější Hebridy. Jsou velmi dobře dostupné trajektem. My jsme si nemohli nechat ujít návštěvu ostrova Skye ze souostroví Vnitřní Hebridy, na který se dá z města Mallaig dostat i přes most. Jde o turisticky nejpopulárnější skotský ostrov. Krajina je zde totiž skutečně nádherná. Obzvlášť krásné je pohoří Cuillins a vodopád Mealt. Uchvátila nás skalní formace Old Man of Storr, která se svými špičatými kameny, jimž se přezdívá skalní jehly, vypadá opravdu zvláštně. Nejvyšší skála měří 55 metrů. Jak už je ve Skotsku zvykem, i na ostrově se nachází několik hradů, známé jsou především Dunvegan a Duntulm. 

Ke Skotsku patří whiskey, pivo a haggis

Vyhlášeným nápojem je samozřejmě skotská whiskey. Ta se na rozdíl od irské destiluje jen dvakrát, což pochopitelně vede k různým posměškům z obou stran – Irové říkají, že Skotové destilují pouze dvakrát, aby ušetřili, zatímco podle Skotů Irové musí destilovat třikrát, protože na dvakrát to nezvládnou. Destilerky se ve Skotsku nacházejí téměř všude. Oblíbené je tu i pivo, nabídka je opravdu široká. Místní piva obvykle nesou označení, ale jde tedy o svrchně kvašená piva. Je velmi příjemné posedět si v místních hospůdkách a pubech, které sídlí v nízkých domech nebo přestavěných bankovních úřadech. Atmosféra je tu velmi vřelá. Národním pokrmem je haggis, což je něco jako naše tlačenka. Využívá se ovšem skopové maso a vnitřnosti, které se dávají do žaludku ovce. Mimochodem, největší haggis, který kdy byl vyroben, vážil 274 kilogramů a byl napěchován v osmi žaludcích.

Skotsko je kolébkou golfu

Kromě národního jídla a pití mají Skotové také národní sport. Je jím golf, který zde vznikl v 18. století. Hřišť se tu nachází obrovské množství.

Nevlídné podmínky stojí za překonání

O Skotsku se říká, že tu panuje nevlídné počasí. Není pravda, že by pršelo neustále, ale bez pláštěnky sem nemá smysl jezdit. Deštník je k ničemu, silný vítr by ho rychle zničil. S nehostinnými podmínkami ale musí návštěvníci počítat, ke Skotsku už zkrátka patří a i díky nim si země zachovává svou autenticitu. Rozhodně se však vyplatí trochu toho pohodlí obětovat. Skotsko se totiž odvděčí nabídkou výletů do nedotčené krajiny i velkým množstvím historických staveb. Pro ty, kteří chtějí zažít trochu jinou atmosféru než v ostatních evropských zemích, dostat se do kontaktu s přírodou a kochat se její jedinečností, je Skotsko ideálním cílem.

Přečtěte si také o nedalekém Walesu, zemi protnuté tajemnými hrady, dechberoucí přírodou i jedinečnou atmosférou