Thajsko se stále tváří jako exotická země a ne každý si troufne vyrazit tam na vlastní pěst. Jenže se není čeho bát. Do Thajska ročně zavítá okolo 30 milionu turistů a místa, která nejsou uzpůsobena pro turisty, už prakticky nepotkáte. Byla by tak velká škoda zůstávat celou dobu v turistickém resortu nebo přímo v turistickém městě jako je Pattaya. To není to pravé Thajsko, to je Thajsko pro turisty. A to jsme my poznat nechtěli. Chtěli jsme trošku více dobrodružství a to se nám v Thajsku splnilo.
Naším výchozím bodem bylo hlavní město Bangkok, kde jsme po příletu strávili jen jednu noc. Hned ráno jsme totiž vyrazili minibusem do bývalého hlavního města Ayutthaya. Zvolili jsme tu nejdobrodružnější variantu v podobě levného minibusu, které v Bangkoku jezdí třeba od Victory Monumentu (kam se snadno dopravíte taxíkem nebo tuk-tukem). Levný minibus má ale jednu nevýhodu, platíte místenku na jedno místo a minibus nemá žádný kufr. Krosnu tak musíte mít celou cestu položenou na sobě. Ale aspoň je to zážitek.
Ruiny v Ayutthaya
Do Ayutthaya se vcelku snadno dostanete i vlakem nebo i s nějakou lokální cestovkou, to je ale naprosto nejdražší (a nejnudnější) varianta. Spoje můžete v klidu hledat na internetu, anglických zdrojů je dostatek. Ubytování se také nemusíte bát řešit až na místě. Nabídek je všude hromada a Thajci se můžou přetrhnout, aby si vás získali jako zákazníka.
Ayutthaya je poměrně velké město plné ruin původních buddhistických chrámů a k jejich prozkoumání je nejlepší půjčit si kola nebo skútr. Jezdí se po levé straně a doprava je občas skutečně zážitek. Skútr vám ale na druhou stranu dá úžasnou možnost svobody a dovolí vám prozkoumat i ty části města, kam byste se jinak vůbec nedostali. Třeba méně známé chrámy nebo i místa, kolem kterých jedete a prostě vám padnou do oka. Minout nesmíte ani slavnou hlavu Buddhy zarostlou v kořenech stromů.
Ayutthaya je hodně turisticky oblíbená a nebudete tak mít žádný problém se domluvit anglicky. Restaurací je všude spousta a mnoho z nich má nejen anglické, ale i obrázkové menu. Občas také narazíte na řízky, pizzu či burgery, ale kvůli tomu jste do Thajska určitě nejeli.
Most přes řeku Kwai a železnice smrti
Z Ayutthayi jsme vyrazili minibusem (tentokrát s lokální cestovkou, protože přímý spoj nejel a přestupovat jsme nechtěli) do Kanchanaburi, což je jedna z nejznámějších turistických lokací v Thajsku. V Kanchanaburi se totiž nachází slavný “most přes řeku Kwai” a železnice smrti, která dříve vedla až do Barmy.
Most přes řeku Kwai je známý hlavně kvůli stejnojmennému filmu a většina turistických zájezdů za několik tisíc bathů (jeden bath je cca 0,7 Kč) končí u něj. Příběh v knize a filmu je nicméně smyšlený a most nehrál tak důležitou roli. Mnohem zajímavější je projet si železnici smrti lokálkou. Vlak už ale nejezdí až do Barmy, protože trať končí asi po hodině jízdy v Nam Toku.
My jsme vyrazili hned prvním ranním vlakem a průjezd Thajskou krajinou kolem řeky Kwai za východu slunce je nepopsatelný zážitek. Asi 15 minut před cílovou stanicí projíždí vlak po dřevěném mostě, který na první pohled vypadá skutečně chatrně a dost možný i chatrný bude. Vlak po něm jede krokem a výhled z okna vás bude možná trochu děsit, ale stojí to za to.
Smrtící Hellfire Pass
Z Nam Toku se dá s pomocí místních taxíků dostat na Hellfire Pass. Taxikáři nicméně vědí, že bez nich se nikam nedostanete, a podle toho nastavili svoje ceny. Nebojte se dát do řeči s dalšími turisty a spolu se podělit o jednu dodávku (Songthaew), kam se vejde až 6 lidí (nebo asi tak 20 asiatů :-). Taxikáři se sice budou snažit účtovat za osobu, ale nenechte se napálit a vyjednejte si lepší cenu a plaťte jen za celé auto.
Protože železnice mezi Barmou a Thajskem vedla v docela těžkém horském terénu, museli občas otroci prokopat celou skálu. Neměli k dispozici skoro žádné stroje, ale jen krumpáče, nebylo to nic jednoduchého. Pracovalo se i v noci za osvětlení pochodněmi, vypadalo to doslova jak v pekle. A tak vznikl pekelný průsmyk neboli Hellfire Pass. Ten pocit, když se procházíte v místech, kde při prokopávání skály zahynulo tisíce lidí (proto železnice smrti), ve vás zůstane docela dlouho.
Atrakce v Kanchanaburi
V okolí Kanchanaburi je skutečně dost atrakcí a krom sloní farmy jsme navštívili i národní park Erawan se 7 stupňovými vodopády. Dostat se tam můžete pravidelnou autobusovou linkou z hlavního nádraží asi za 40 Kč nebo s cestovní agenturou za mnohonásobek normální ceny. Cesta linkovým autobusem s dřevěnou podlahou je ale podle mě mnohem větší a lepší zážitek. Trošku vás zarazí, že vstup do národního parku pro místní je asi 10 x levnější než pro turisty, ale to je prostě Thajsko.
Z Kanchanaburi jezdí vlak přímo do Bangkoku, odkud se můžete vydat buď letecky na ostrovy na jihu, nebo jako my vystoupit už v Nakhon Pahom a sednout na vlak směrem na jih. Původně jsme chtěli letět na ostrovy Koh Phi Phi nebo vlakem na ostrov Ko Samui, ale nakonec tak trošku zvítězila lenost a zvolili jsme asi 3hodinovou cestu vlakem 3. třídy do pobřežního města Hua Hin.
Zážitky ve vlaku
Vlak třetí třídy je v Thajsku super, v tom dobrodružném smyslu slova. Dřevěné sedačky, žádná klimatizace, občas fungující větráky a spousta lidí co vám cestou prodá něco dobrého k snědku. A cena? Úžasná! Za 200 kilometrů asi tak 50 korun na osobu. Pokud chcete větší luxus, vlaky 2. třídy jsou v Thajsku vybavené klimatizací a podle mnohých ohlasů i lepší jak v České republice. Podobně je na tom první třída, kde ale moc Thajců nepotkáte.
Na posledních pár dní jsme tedy zakotvili v přímořském městě Hua Hin, které je městem pro západní důchodce a jejich mladé thajské manželky. My jsme se tam opětovně shledali se dvěma staršími Švédy, které jsme potkali už u železnice smrti a taky v Kachanaburi. Svět je prostě malý.
To nejlepší z Hua Hinu? Východ slunce na pláži a opičí ostrov, na jehož vrcholu je buddhistický chrám, kde krom mnichů žije také několik stovek opic. Moc se vás nebojí, takže se mezi nimi můžete směle procházet a občas na vás nějaká skočí, jako se to stalo moji přítelkyni. Nevím, zda se víc vyděšeně tvářila ona, nebo prchající opice :-)
A pár tipů na závěr?
- Zajděte si na nejvyšší mrakodrap thajského království Baiyoke Tower II. V noci je úžasný výhled a v ceně vstupenky máte i drink v úžasném skybaru v 82. patře.
- Projeďte se železnicí smrti z Kachanaburi až do Nam Toku
- Půjčte si skútr, je to hrozná sranda
- Nebojte se ochutnat streetfood
- Navštivte sloní farmu a nakrmte slony. Je to mnohem lepší než samotná projížďka v jejich sedle.
Přečtěte si také o Srí Lance, jedné z nejlepších prázdninových destinací Asie.