Prosinec je pro mne vždy korunován adventem a následnou oslavu narození Ježíška – Vánocemi. Nejsem určitě jediný, kdo se na Vánoce těší a má je v oblibě. Tak to měli i námořníci, kteří se během roku plavili na lodích a objevovali nové souše uprostřed oceánských vod.
Proto není divu, že na světě existují minimálně dva Vánoční ostrovy. Jeden se nachází v Indickém oceánu a je pod správou Austrálie a přečíst si o něm můžete v článku Vánoční ostrov.
Jak Kiribati ke svému názvu přišel...
A ten druhý, o kterém vám píšu, se nachází uprostřed Tichého oceánu. Jedná se o největší atol na světě. Má rozlohu přes 700 kilometrů čtverečních, včetně vnitřní laguny. Atol je součástí Republiky Kiribati. V místním jazyce se ostrov píše Kiritimati, což na první pohled vypadá na jiné pojmenování, než které atol získal od Jamese Cooka dne 24. 12. 1777. Kdo však zná principy výslovnosti kiribatského jazyka, ví, že je to vlastně zkomolenina anglického názvu. Kiritimati se správně vyslovuje „krismas“. Stejně jako Kiribati se čte „Kiribas“. Nutno poznamenat, že angličtina je tu stále úředním jazykem.
Zajímavostí určitě je i to, že tento atol ze všech 33 atolů republiky zabírá plných 70 % souše. Další zajímavostí je i to, že jeho časové zařazení je plných 14 hodin od Greenwichského poledníku, což z něj činí nejvzdálenější časové pásmo. Přestože leží na západní polokouli, je prvním obydleným územím, které vítá nový den. Dokonce v roce 1999 Kiribati investovalo do celosvětové reklamy, že u nich člověk má šanci zažít mezi prvními nové tisíciletí. My však víme, že třetí tisíciletí začalo vlastně až rok poté. V roce 1995 došlo k přesunu datové hranice ze 180 poledníku právě až na východní námořní hranici Kiribati, čímž se v republice ustavil pouze jeden den. Dříve byl rozdíl mezi západní a východní částí více než 24 hodiny.
A to je zřejmě vše zajímavé, co jsem vám mohl o tomto Vánočním ostrovu napsat. Je zde mezinárodní letiště. Avšak jak to tak na odlehlých atolech Pacifiků bývá, létá sem letadlo jednou týdně. Takže při plánování dovolené, musíte s tímto faktem počítat, že tu zůstanete nejméně týden a maximálně násobky sedmi dní. Leteckým dnem je středa a dostanete se sem pravidelnou přímou linkou Fiji Airways z fidžijského letiště Nadi. Pravidelné lodní spojení neexistuje. Tak pokud se rozhodnete pro plavbu, musíte vlastnit loď.
Ubytování na Kiribati
Osídlení největšího atolu je řídké a tomu odpovídají i turistické služby. V minulosti na severu fungoval jediný hotel pojmenovaný po Jamesi Cookovi. Naštěstí přibyla další tři místa, kde se můžete ubytovat. Většinou však ubytování nabízejí maximálně šest pokojů. Ale nemusíte se bát, turistů tu opravdu moc není.
Vánoční ostrov Kiribati je rájem na Zemi
Vánoční ostrov nabízí bělostné bílé pláže, teplou mořskou vodu laguny s bohatým korálovým životem a na oceánském korálovém útesu vlny vhodné pro surfování. Odlehlé neobydlené ostrůvky v blízkosti Vánočního ostrova jsou útočištěm a hnízdištěm mořských ptáků. Tak i ornitologové si přijdou na své. Pokud hledáte klid, samotu, teplo a zapomenutý (doslova) ráj na Zemi, pak zavítejte na kiribatský Vánoční ostrov. Počítejte však s tím, že v takovém ráji nejsou k dispozici všechny výdobytky civilizace.
Pokud si chcete užít ráj, ale mít v dosahu civilizaci, pak si zvolte atol Tarawa, který je na západě této republiky. Tím se přesouváme z oblasti Line ostrovů do souostroví Gilbertovy ostrovy.
Kiribati se nachází na všech čtyřech polokoulích
Kiribati vyhlásilo nezávislost na Spojeném království Velké Británie a Severního Irska v roce 1979. Třebaže jeho rozloha je nepatrná, něco málo přes 800 kilometrů čtvereční, měří na délku více než 4000 kilometrů. Svou polohou uprostřed Tichého oceánu je raritní, neboť se nachází na všech čtyřech polokoulích: severní, jižní, východní i západní. Z toho vyplývá, že jeho územím prochází rovník.
Atol Tarawa
Atol Tarawa je nejlidnatější, proto není divu, že se zde nachází hlavní město, největší město i sídlo parlamentu. Dříve parlament sídlil, stejně jako prezident v hlavním městě Bairiki. Již pár let však stojí parlament pět kilometrů východně od hlavního města v obci Ambo.
Jelikož pevnina atolu není moc široká, občas je silnice vedená po hrázi, nachází se parlament přímo u silnice spojující Jižní Tarawu s mezinárodním letištěm. Areál parlamentu není nikterak hlídaný, kriminalita zde neexistuje, proto není od věci si parlament zblízka prohlédnout. Kdo netrpí závratěmi, může vystoupat na přilehlou rozhlednu a podívat se na parlament a okolí z výšky.
Kdo však trpí závratěmi, nemusí se obávat, neboť nejvyšší bod Tarawy leží pouhé tři metry nad hladinou oceánu a je nedaleko parlamentu. Pokud však pojedete rychle, může se stát, že nejvyšší bod ani nepostřehnete, třebaže je označený.
Hlavní město Bairiki je ospalé mikronéské sídlo, kde je hlídaný pouze prezidentský palác. Ale po domluvě s ostrahou si můžete vyfotografovat vlající vlajku na stožáru před palácem.
Uprostřed města se nachází národní fotbalový stadión, který si však nezadá s hřišti naší „pralesní ligy“. V Bairiki se nachází i hlavní pošta, kde si můžete zakoupit poštovní známky.
Největší město Kiribati - Betio
Pohlednice si však musíte koupit v nejzápadnějším, a zároveň největším městě Kiribati v Betiu. Betio je s Bairiki spojeno nasypanou hrází a mezi městy funguje i veřejná doprava zajištěná mikrobusy. Jezdí se po vzoru Anglie vlevo.
Betio se může pyšnit nejen filatelistickým obchodem, kde se dají sehnat pohlednice, ale i masivní výstavbou sídlišť, se kterou pomáhá Tchaj-wan. Kiribati má totiž navázané vztahy s Tchaj-wanem a ne lidovou Čínou. Čímž se nevymyká ostatním státům oblasti.
Na pobřeží jsou pozůstatky dělové i protiletecké obrany. Ve vnitrozemí se ukrývá dodnes mnoho japonských bunkrů. Když je odliv, dá se v mělkém moři i přilehlé laguně najít mnoho relikvií z druhé světové války.
Ti, kteří se zajímají o válečnou historii, vědí, že v roce 1943 zde proběhla krvavá bitva o Tarawu, kdy Američané porazili okupující Japonce. I když nejste zrovna přívrženci vojenské historie, určitě si nechte od místních vyprávět jejich příběh. Už jsou to však slova zprostředkovaná, neboť boje už nikdo z místních nepamatuje, jen se tradují legendy. Pro mne nejhorší zážitek byl, když nám jedna místní žena, která si v Betiu zřídila vojenské muzeum z nálezů v moři, popisovala bitvu. Na ostrově byli zabarikádovaní Japonci, z moře i ze vzduchu útočili Američané a domorodci byli uprostřed té vřavy a kulky jim létaly doslova nad hlavami.
Pár užitečných informací na závěr...
Ačkoliv to vypadá, že Kiribati je nudná neturistická destinace, tak stojí za návštěvu. Nejvhodnějším obdobím je léto. Platí se zde australskými dolary, ale nebuďte překvapení, existují platné mince kiribatského dolaru, který je lokální variantou australského dolaru. A přijatelná cesta sem vede přes mezinárodní letiště Nadi na Fidži.
Přečtěte si také článek o australském Vánočním ostrově, který leží v Indickém oceánu.